Tento mnohokrát filmem i jinak adaptovaný text (už roku 1938 vznikla opera) má strhující finále a naši současníci ho nejspíše znají jako snímek režiséra a herce Aleca Baldwina natočený za účasti Anthony Hopkinse (co advokáta Webstera, přehádávajícího čerta, jemuž hrdina upsal duši) a dle scénáře Williama Condona: https://www.youtube.com/watch?v=Ug-1ijOObsM.

Ale mnozí i jako pověstnější prvou verzi All That Money Can Buy (1941: https://www.youtube.com/watch?v=i81OIqiktSQ) s Walterem Hustonem (otcem režiséra Johna Hustona) v roli satana.

Básník S. V. Benét, takto syn armádního plukovníka, si Pulitzerovu cenu vydobyl propracovanou, rozsáhlou poémou z občanské války Tělo Johna Browna (1929), nazvanou podle všeobecně známé lidové písně. Za už zmíněného „Webstera“ převzal pak Cenu O. Henryho a poté připsal i příběh s toutéž postavou Daniel Webster a mořský had.

Nepochopitelně zdařilou předzvěstí pekla koncentračních táborů Hitlerovy „Třetí říše“ se stala báseň Litanie pro diktatury (1935).

Známou je i Benétova verze mýtu „únosu Sabinek“ Sobbins´s Women, kde plánuje sedm bratří unést si nevěsty (po vzoru starých Římanů). Filmový muzikál tou povídkou inspirovaný se jmenuje Sedm nevěst pro sedm bratrů (1954).

Poému John Brown´s Body charakterizoval svého času literární historik Zdeněk Vančura následovně: „Její význam je možno vystihnout leda tím srovnáním, že Benét učinil svým krajanům pro jejich minulost asi to, co Alois Jirásek svým dílem nám pro minulost českou. Ta báseň je nejen dějepisným vzkříšením průběhu občanské války Severu proti Jihu, ale zahrnuje i pověsti, písně a dokumenty; popisy krajů a portréty vynikajících postav. Jejích tři sta padesát stran je zpestřeno využitím nejrozmanitějších modernistických forem, s nimiž už byli někteří tehdejší čtenáři seznámeni v dílech mírnějšího křídla básnické avantgardy, ale autor se snaží spíše mile přivábit než rozechvět; nesmírná popularita a shovívavé recenze mu byly odměnou.“

Roku 1953 přepracoval herec a režisér Charles Laughton toto veledílo na Broadway do podoby recitálu pro dva muže a ženu a tento recitál byl od té doby víckrát reprízován.

Benétova rozhlasová hra Spálily knihy (1942) patří k inspiracím pro 451 stupňů Fahrenheita, nicméně on sám hořel příliš a zhasl mlád.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.