Marek Mora rozumně národohospodářsky varuje, že „hlavní část konsolidace veřejných financí musí spočívat v daleko výraznějším omezení vládních výdajů,“ a „neuděláme-li to, máme našlápnuto na cestu, po které bychom se mohli dostat do stejných potíží jako Řecko.“ Mora oceňuje, že „makroekonomická stabilita: nízká inflace a stabilita veřejných financí, byla vždy jednou z největších devíz této země“. Racionálně krotí bláznivé nápady členů pětikoaliční vlády varováním před ukvapeným přijetím eura slovy: „Nebylo by to výhodné … Máme platnou strategii vstupu do eurozóny a dřívější vstup by byl dramatickou změnou pro naši měnovou politiku. Cílem ČNB by už nebyla dvouprocentní inflace, ale stabilita kurzu.“ Mora varuje před dalšími vlnami dotací tvrzením, že „musíme odmítnout francouzský přístup, že na dotace musíme reagovat ještě většími dotacemi“ a spíše než „spoléhání na evropské dotace by mělo dojít k celoevropskému snížení regulací“.

Že tento člověk dál nepůsobí v Bankovní radě ČNB, je tragickou výpovědí o způsobu koncepčního politického uvažování zodpovědných lidí o budoucnosti České republiky.

Názory náměstka ministra financí Mory ale nijak nevyvádí z míry lidovecké rozhazování ministra životního prostředí Hladíka na všechny možné strany. Nijak nehodlá korigovat svůj dotační apetit a slibuje další a další „zelené“ dotace. Tvrdí, že „přidáme nové okruhy podpory, než bychom něco zásadního měnili.“ Slibuje, že se rozjede nový rozsáhlý dotační titul s názvem „Oprav si dům po babičce“, neboť „v obcích se nacházejí tisíce nemovitostí, které nejsou obydleny“ (zde evidentně myslí na své sestry a bratry víc, než na aktuální stav státního rozpočtu) a nehledí na zdroje. Slibuje, že „Česká republika si půjčí z Národního plánu obnovy, ze zdrojů, které má k dispozici Evropská unie … a samozřejmě můžeme zapojit bankovní sektor“ (snad nová forma windfall tax?). Hladík, aniž by vzal v úvahu stav veřejných financí, bezohledně prosazuje programy rozsáhlého zateplování domů, budování fotovoltaických zdrojů snad na každé budově, vnucuje nám nový krásný zelený svět – ale na gigantický dluh.

Zatímco Mora použil slova „úspory“ ve dvoustránkovém rozhovoru snad stokrát, Hladík si také ve dvoustránkovém rozhovoru otázku „kolik to bude stát a máme vůbec na to?“ nepoložil ani jednou. Vlastně jsem to v jeho případě ani nečekal!

Že tomuto reprezentantovi českých lidovců, dlouhodobě se potácejících pod hranicí volitelnost, bylo svěřeno vlivově nejsilnější ministerstvo, je také zoufalou výpovědí o beznadějném stavu dnešního politického uvažování v Čechách.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause