Donald Trump dodržel jeden ze svých nejpodstatnějších předvolebních slibů, které svým voličům dal. Odchod z Pařížské dohody je smetením ze stolu jednoho z fetišů předcházejícího prezidenta Obamy. Reakce americké levice, metropolitních intelektuálů, východo a západo pobřežních liberálů, amerického a evropského „zeleného“ byznysu a, bohužel, i části amerických republikánů jsou hysterické, ale ne osamocené. Rezonují s posměšnými, uštěpačnými, uraženými a nafoukanými názory především evropských „spojenců“.

Německo, Francie a Itálie v noci na dnešek vydaly společné prohlášení, ve kterém potvrzují, že „hybný moment vygenerovaný v Paříži 2015 se nedá zvrátit [...] a pevně věříme, že Pařížská dohoda se již znovu vyjednávat nebude, neboť jde o základní instrument pro naši planetu, společnosti a ekonomiky“. Úřad německé kancléřky Merkelové potvrdil, že „nyní, více než kdy jindy, budeme pracovat na politikách, které zachrání naši planetu“. Francouzský prezident Macron v přímém televizním přenosu karikoval Trumpův slogan „Učiňme Ameriku znovu velkou“ parafrází „Učiňme planetu znovu velkou“. A předseda Evropské komise Juncker potvrdil, že „zbytek světa se může spolehnout na to, že Evropa se postaví do čela boje s klimatickými změnami.“

Z reakcí jak zevnitř Ameriky, tak od nejbližších (zřejmě již vzdalujících se) spojenců se dá usoudit:

1. Americký prezident chce jít cestou, která bude sledovat americké zájmy. Pokud jej do jeho včerejšího rozhodnutí část amerických politických, intelektuálských a mediálních elit nenáviděla, jejich hysterie se ještě vyhrotí. Souboj „uvnitř“ Ameriky bude podstatně ostřejší.

2. Trumpovým rozhodnutím žádný klimatický alarmismus nekončí. Naopak, bude se stupňovat.

3. Potvrzuje se rigidita myšlení evropských politických elit a potvrzuje se, že nelze očekávat ani náznak pokusu o změnu jejich pohledu na řešení problémů uvnitř EU i na okolní svět.

4. Německá vyjádření, že „Amerika již není spolehlivým partnerem“ a že „Trump vyhlásil válku všem dohodám“, s nebývalou ostrostí obnažují dnešní geopolitickou realitu. Dochází k rozpojování anglo-saského světa od kontinentální Evropské unie, která je dominantně pod německou politickou a ekonomickou nadvládou. Tradiční otázka, zda Evropa bude německá, nebo Německo evropské, se zdá být pro dnešní dobu zodpovězena.

Postoj a rozhodnutí amerického prezidenta Trumpa vystoupit nejen z – i pro Ameriku drahých – závazků, oceňujeme. Hysterické reakce politických elit, které významnou část svých politických kariér spojily s bojem proti „globálnímu oteplování“, pomatených levicových intelektuálských kruhů, médií a strachy posedlého byznysu z toho, že by mohl přijít o své „zelené“ dotace a výhody, které by jim v konkurenčním boji Pařížská klimatická smlouva přinesla, ukazují, že Trumpovo rozhodnutí není kýženým bodem zvratu, ale v naší části světa příležitostí ještě více utáhnout ideologické šrouby.

Psáno pro Institut Václava Klause