Ve stínu českých víkendových komunálních a senátních voleb proběhly parlamentní a senátní volby v Itálii. Všimněme si jich pozorněji.

Volby v Itálii drtivě a nezpochybnitelně vyhrála politická strana Bratři Itálie předsedkyně Meloniové. Spolu se Salviniho Legou a Berlusconiho Forza Italia zřejmě vytvoří velmi silnou a stabilní středo-pravicovou vládu. Rozhodnutí italských voličů tak nejen slibuje přinést do italských politických, společenských a hospodářských poměrů tolik potřebné pozitivní změny, je ale také zdrojem hrůzy v Bruselu.

Program Meloniových Bratří Itálie je impozantní a odvážný. Na jednom z politických mítinků formulovala jeho předsedkyně základní programové pilíře takto: „Ano normální rodině, ne LGBT lobby, ano sexuální identitě, ne genderové ideologii … ne islamistickému násilí, ano bezpečným hranicím, ne masové migraci … ne byrokratům v Bruselu!“ a netajila se blízkostí svých názorů k těm maďarského premiéra Orbána. Její politická strana je proto Bruselem i italskou a evropskou levicí okamžitě agresivně označována za „postfašistickou“ a „krajně pravicovou“. To jsou ty „správně“ odpudivé nálepky, které mají Bratry Itálie cíleně diskreditovat v očích voličů sousedních zemí pro případ, že by se jim jejich program zalíbil.

Výhra Meloniové je drtivá, jednoznačná a sebevědomá. Není divu, že jsou z ní v Bruselu vystrašeni. Už několik dní před volbami samotnými předsedkyně Evropské komise von der Leyenová proto (z Princetonské univerzity v USA!) neváhala otevřeně Italům vyhrožovat, že vyhraje-li „krajní pravice“, použije Brusel proti Itálii „nástroje, které si již vyzkoušel v Maďarsku a Polsku“. To je nejen mimořádná drzost, to je pohrdání voliči v takové míře, které snad dosud na evropské úrovni nezaznělo. A tím vším, prosím, si dovoluje vyhrožovat nikým nevolená a nikým nekontrolovatelná úřednice Leyenová!

Zdá se, že úspěchem italských středo-pravicových formací budou v EU posíleny pozice a názory Viktora Orbána. To bude cenné. Itálie sice bude ostrakizována podobně jako Maďarsko, bude to ovšem podstatně těžší. Itálie je nejen třetí největší ekonomikou EU, je především jednou ze zakládajících zemí evropského integračního procesu. Obcházet, ignorovat a urážet tuto zemi nebude tak jednoduché. Připomeneme-li si navíc i fakt, že v polovině letošního září vyhráli s podobným programem ve Švédsku Akessonovi Švédští demokraté, kteří se stanou součástí tamní vlády, získají Maďaři, Italové a v „antibruselských“ názorech i Poláci dalšího spojence. A to už jako signál pohybu nálad voličů směrem k posilování eurokritických politických názorů brát můžeme.

Přesto, nedělejme předčasné závěry, nepodléhejme předčasnému optimismu. Až čas a skutky budoucí italské vlády ukáží, zda jsou naše naděje spojované s vítězstvím Bratří Itálie oprávněné. Ale nadějně to zatím vypadá!

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause