V rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung německý kancléř Scholz znovu otevřel otázku zrušení práva veta při hlasováních o klíčových evropských tématech. „Pokud chceme být ve světě soupeřících velmocí i nadále slyšet, jednoduše si nemůžeme nadále dovolit národní veta, například v zahraniční politice,“ prohlásil. Scholz neříká nijak nové věty, ale válka na Ukrajině je pro takový názor, který po celá desetiletí neměl šanci praktické realizace, ohromnou příležitostí. Pokud by k zrušení práva veta mělo dojít, zmizí z politického eurosvěta poslední pojistka, umožňující obhajobu národních zájmů, v EU významně posílí ty „velké“ a „vymaže“ ty ostatní.

Poslanec Ženíšek z TOP 09 – předseda zahraničního výboru českého parlamentu, tedy člověk, který by si nezbytnost zachování práva veta pro obhajobu českých zájmů měl uvědomovat, nijak překvapivě Scholze podpořil slovy „nelze než souhlasit“. Co dodat? O právo veta nás Němci i Francouzi asi připraví, ale jak to podle názorů některých dnešních českých politiků vypadá, Češi si to ochotně zařídí i sami.

Tak už nám zase vyhrožují dalším očkováním. Kolikátým již? Nejprve stačilo jedno – a tečka. Pak dvě – a tečka. Pak třetí „posilující“ – a vážně už nám věřte, že to bude konečně ta tečka. Teď čtvrté, protože „ministr Válek čeká na podzim návrat pandemie“ a pro které se, podle Válkova pirátského náměstka Pavlovice, „má vytvořit síť očkovacích míst tak, aby bylo možné přeočkovat 2,5 až 3 miliony lidí“. Ale tečku nečekejme, neboť Válek „preventivně“ oznamuje: „Očkování proti Covidu-19 se stane sezónní záležitostí, jako je tomu třeba u chřipky.“ Takže z původně jednorázového tu máme očkování na věčné časy. A teprve to je ta tečka!

„Děti budou mít svého ombudsmana,“ hlásají některé titulky dnešních médií. Českým parlamentem totiž zřejmě bez problémů projde vznik nového úřadu „dětského ombudsmana“ pro nejméně 50 zaměstnanců s ročním rozpočtem 80 milionů korun. Úkolem dětského ombudsmana má být nejen možnost vstoupit do případů ohrožení práv dítěte, ale například i zajištění práva dětí rozhodovat třeba o zřízení školy, stadionu nebo plaveckého bazénu. Člověk by řekl, že jediným oprávněným dětským „ombudsmanem“ má být jeho rodič, jediným prostorem pro obranu práv dítěte jeho rodina. Ale protože už se liberálně-demokratickým aktivistům podařilo rodinu jako vztah muže a ženy téměř zničit, přicházejí s dalším umělým konstruktem „nového báječného světa“ (což bude dalším dobře placeným „útulkem“ pro dnešní progresivisty).

Ne, my říkáme zcela rozhodně, že děti nepotřebují ani školního ani dětského ombudsmana. Děti potřebují tátu a mámu. Stát má bránit rodinu, ne se podílet na jejím zničení!

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause