Prezident Petr Pavel ukončil „krycí“ období prvních sta dní ve funkci hlavy státu. Na tiskové konferenci je zhodnotil, mimo jiné, slovy, že za největší úspěch svého dosavadního prezidentství považuje „nastartování směru, kterým by rád pokračoval příštích pět let: upevnění pozice ČR ve společnosti demokratických zemí s prozápadní orientací a … změnu nálady ve společnosti…“.

Petr Pavel toho za oněch prvních sto dní udělal, řekl a vyprovokoval hodně: teatrálně po svém zvolení si telefonoval s Tchaj-wanem, aby pomohl vyhrotit už tak nesmyslně vyhrocené vztahy s Čínou, na motorce se vydal poklonit sudetským Němcům, v Terezíně předvedl skandální projev „o naší vině“, před pár dny si vzal za příklad neblaze proslulé internace Japonců Američany po útoku na Pearl Harbour, aby snad něco podobného mělo být podniknuto proti Rusům žijícím v Čechách. Ale říci, že se mu povedlo „nastartování“ směrem k západním demokraciím, to je obyčejná nehoráznost!

Česká republika od prvních okamžiků svého života v devadesátých letech minulého století byla demokratickou zemí. Navázala na své vlastní demokratické tradice a k demokraciím západního typu se přihlásila. Stala se členem všech uskupení: OECD počínaje, EU konče. Úspěšně provedla bezprecedentní ekonomicko-společenskou transformaci od komunismu ke kapitalismu. Jaký směr chce Pavel „startovat“? Vše už odstartováno bylo. Stihnul si toho pan prezident Pavel všimnout? Nebo chce potvrdit, že do „politické krajiny“ zabloudil náhodou?

Pavel chce, podobně jako Václav Havel, odbourávat „blbou náladu“. Doporučuji mu začít u sebe, vzít to přes Strakovu akademii a obě parlamentní komory. Mají-li totiž lidé výhrady k dnešní správě věcí veřejných (tvrdohlavě odmítám používat hloupou nálepku „blbá nálada“), plynou jejich obavy zejména z chybné činnosti – či dokonce nečinnosti – vlády a práce politických zástupců lidu. Jdou-li lidé na náměstí vykřičet své zoufalství, nedělají to z „blbých“ pocitů. Dělají to proto, že se cítí ohroženi, opuštěni, že nevidí nikoho, kdo by se jejich bezmoci ujal. Tam ať Petr Pavel začne. A pokračuje až do Brna, mezi tamní Romy, aby zmírnil jejich obavy z toho, že na ně bude kvůli ukrajinským imigrantům zapomínáno ještě víc než doposud.

Po sto dnech své práce tak prezident Pavel pouze potvrdil, že bude říkat a dělat cokoliv, co bude mediálně líbivé a půjde na ruku snobské smetánce. Možná by však prezidentovi z jeho okolí mohl někdo napovědět, že nálady a názory, které se rozhodl hlásat, končí nejdál dvacet kilometrů za Prahou!

Do škatulky podobně nestoudných názorů posledních dní se zařadila i myšlenka ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka o tom, že „by si přál, aby Rusko už na kolenou prosilo…“.

Dvořák není politický začátečník, v politice toho za sebou leccos má. Mohl by proto tušit, že slova mají svůj obsah - a obsah má své důsledky. Vážně může sedět v české vládě člověk, který věří, že Rusko bude klečet na kolenou a Západ bude přijímat ruské ponížené supliky? Staletí ruské historie dokazují, že Rusové jsou schopni vyrovnat se s jakoukoliv mírou bídy a utrpení – ale nikdy se nevyrovnají s národním ponížením. Volání po Rusku na kolenou je provokováním světové války. Uvědomuje si to Dvořák?

Mají-li lidé v Čechách „blbou náladu“, pak ji mají z lidí jako je právě tento „Evropan“. Z lidí, kteří bezostyšně vyhrocují nálady, protože si myslí, že demonstrují svoji „rozhodnost a zásadovost“. Demonstrují ovšem pouze vlastní neschopnost, politickou zbabělost, nezralost a nekompetentnost, což frustrace obyčejných lidí pouze zvyšuje.

Nakonec, a už jenom krátce. Deficit státního rozpočtu v posledních dnech dosáhnul zákonem o státním rozpočtu maximální povolené hodnoty. Je jasné, a člověk nemusí být makroekonomem, že do konce roku se situace s veřejnými financemi ještě zhorší. Ví to v Čechách každý, kdo je zvyklý s domácím rozpočtem nakládat úsporně a hospodárně. Kromě premiéra Fialy. Ten znovu potvrdil, že žije v jiném planetárním systému, když řekl: „Pokud by se rozpočet skutečně vyvíjel negativně, tak jsme připraveni ještě letos přistoupit k některým úsporným opatřením. Je ale nutné počkat na příští měsíce.“

Má tato slova ještě smysl komentovat, sledujeme-li v přímém přenosu chaos pětikoaliční vlády?

A proto znova: až bude pan prezident Pavel hloubat o „napravování“ nálad v Čechách, ať to vzkazuje někomu jinému, než amatérstvím a nekompetentností Fialovy vlády bičovaným daňovým poplatníkům.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause