Na tom by nebylo nic podivného. Právo na informace je ústavně zaručené, sám ho využívám a není důvod, proč by jej nemohl využít také politik Zdeněk Fišer. Třeba mu to do budoucna pomůže a už nebude mít s dodržováním zákonů problémy.

Jenže: předmětem Fišerovy žádosti jsou „veškeré písemnosti, popř. žádosti o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které požadoval nebo zaslal Vašemu úřadu v době podání nesvéprávný udavač Jakub Čech“.

Když jsem byl na krajském úřadě nahlížet do tohoto spisu, nevěřil jsem vlastním očím – že je náměstek Fišer ochoten toto slovo použít v oficiálním úředním podání. Jsem zvyklý na to, že mě tak označují lidé na Facebooku. Jsem zvyklý na to, že jsem tak nazýván v internetových diskuzích. Ale napsat to do oficiální žádosti na úřad, to je přece jenom jiný level.

U náměstka Fišera šlo o zoufalý čin zoufalého muže.

Jenže vnímání upozorňování na nekalosti ve veřejné správě jako udavačství je problém širší.

Vychází v rámci mediální spolupráce s Nadačním fondem proti korupci.