Miliony se rozhodly pro útěk na západ, hnány myšlenkou, že země NATO nebudou přece bombardovat své vlastní země. Další miliony se uchýlily do sousedních zemí Středního východu, kde však byli buď persekvování, nebo našli útočiště v oblastech příliš zaostalých na to, aby v nich našly práci či možnosti k přežití. Někteří Afghánci zamířili do Pakistánu či na Střední východ, ale západní války je později dohnaly i zde.

Iráčané, zbídačelí západními sankcemi, americkou invazí a okupací, utíkali do Evropy, do USA, do zemí Perského zálivu a do Íránu.

Libye púvodně uprchlíky přijímala a poskytovala jim zaměstnání i slušné bydlení. Poté ovšem, co USA společně s EU zaútočily z moře i ze vzduchu i na Libyi a zafinancovaly a vyzbrojily zde proti libyjské vládě teroristické bandy, nezbyla subsaharským imigrantům jiná možnost, než prchat k břehům Evropy. Přes Středozemní moře se dostali do Itálie a Španělska a odtud putovali dál do bohatých evropských zemí, které je předtím v Libyi masakrovaly.

USA a země EU zafinancovaly a vyzbrojily samozřejmě námezdní armády i v Sýrii, jež rozpoutaly boj proti syrské vládě a přinutily miliony Syřanů prchat do Libanonu či Turecka, a přes jeho území pak do Evropy. Což vytvořilo hlavní součást tzv. uprchlické krize, jejímž důsledkem se stal nárůst pravicových a protiimigrantských stran v Evropě i dělení etablovaných stran sociálnědemokratických a konzervativních, jelikož významná část jejích členů zaujala stanovisko protiimigrantské.

Tak Evropa sklízí důsledky svého spojenectví s americkým militaristickým imperializmem, a za přiliv imigrantů ze svých společných válek s ním utrácí dnes zcela zbytečně miliardy eur.

Bohužel, mnoho lidí v západních zemích obrací svůj hněv proti těm dole – to je proti imigrantům – a nikoliv proti imperialistům, kteří jediní vedli války, jež imigrantský problém vytvořily.

(z webu Global Research vybral a přeložil Lubomír Man)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.