Kromě další várky podnikatelských nálad a červnové inflace to bude zejména výsledek zasedání G20. Maria Draghiho totiž netrápí pouze slabá čísla z eurozóny: kvůli průmyslové recesi v Německu a klopýtání Itálie počítáme v druhém kvartále s nulovým růstem (mezikvartálně). O poznání větším bolehlavem jsou příčiny špatných hospodářských výsledků a padajících inflačních očekávání. Ty ECB správně spojuje s posledním rozjezdem obchodního válčení mezi USA a Čínou. To je skutečný startér prohlubujících se potíží německého průmyslu a Mario Draghi dokonce důležitost v pátek startujícího setkání G20 vyzdvihl ve svém vystoupení v Sintře.

Zdá se ovšem, že jakýkoliv průlom v zamrzlých obchodních vztazích mezi Čínou a USA by byl v tuto chvíli překvapivý. Čína odmítá jakoukoliv debatu dřív, než USA odstraní poslední sadu cel. Donald Trump naopak trvá na tom, že Čína nejprve implementuje požadovaná opatření a USA pak začnou uvažovat nad odstraněním sankcí. Pokud G20 nic nevyřeší, geopolitická napětí, která ohrožují eurozónu, budou dál spíše sílit.

Kromě obchodního válčení USA a Číny se znovu zhoršuje situace na italské politické scéně (i když EK má podle posledních zpráv s Římem větší trpělivost), což nevěstí nic dobrého pro důležitá jednání o nových šéfech Komise i ECB. Navíc na podzim začne být znovu aktuální otázka tvrdého brexitu a začne se “natvrdo” jednat o nové rozpočtové perspektivě. Pokud tedy budou geopolitická rizika a nejistoty dál sužovat největší ekonomiku eurozóny, bude ECB nucena jednat. Na zářijovém zasedání by pak pravděpodobně připadala v úvahu kombinace opatrného snížení sazeb a příprava trhu na eventuální spuštění nového QE…