Christine Lagardová sice není ekonomka (vzděláním právnička) a nemá žádné přímé zkušenosti s měnovou politikou. Má ale velice bohaté zkušenosti v exekutivě. Působila v bouřlivých dobách jako francouzská ministryně financí a následně jako šéfka Mezinárodního měnového fondu. Ve vedení MMF hrála klíčovou roli při řešení euro-krize a při záchraně Řecka. Na rozdíl od jiných kandidátů (Jens Weidmann) má bezesporu větší zkušenosti s pragmatickým krizovým managementem. To je důležité, pokud by se měla situace v eurozóně zhoršit ať už vlivem brexitu nebo eskalace obchodních válek.

Její názory na měnovou politiku jsou méně známé. Nicméně ve funkci šéfky MMF podpořila veškeré měnově-politické inovace Maria Draghiho - od klíčové verbální intervence v létě 2012, přes OMT, QE, TLTRO a také záporné sazby, které se dnes možná trochu překvapivě znovu vrací do hry. Zdali však bude tak výraznou a především kreativní holubicí jako Draghi, není jasné. Je ale bezesporu velice dobrá v komunikaci a hledání konsensu a z počátku pravděpodobně hodně dá na nejbližší spolupracovníky. K nejvlivnějším by měl patřit nový hlavní ekonom Philip Lane, který patřil také k blízkým spolupracovníkům Maria Draghiho. A bude to ostatně on, kdo bude svým kolegům předkládat návrhy měnově-politických opatření. I proto očekáváme, že se ECB v prvním roce působení pod taktovkou Lagardové nebude příliš lišit od dnešní ECB Maria Draghiho…

Zajímavé ovšem bude sledovat, zda se bankovní rada odhodlá k dalšímu snížení sazeb a změně komunikace ještě před podzimním příchodem nové šéfky.