A tentokrát nejsou na vině výprodeje na globálních trzích ani rostoucí strach z utahování měnové politiky v USA, tak jako v polovině února - to koruna reagovala negativně na nárůst indexu strachu VIX (implikovaná volatilita na S&P 500). Korunový výprodej je dnes čistě domácí výroby a má původ v nízké inflaci.

Ta zaostala o celé 4 desetiny procentního bodu za poslední prognózou ČNB. I když za to mohou do značné míry levnější potraviny, nedá se nad tím jednoduše mávnout rukou. Na vině byly nakonec skoro všechny složky spotřebitelského koše, včetně jádrové inflace - ta setrvává na 1,7 %, což jsou nejnižší úrovně za poslední dva roky.Pohled na trh práce a především na poslední zrychlení mzdové dynamiky sice může ČNB naplňovat “optimismem”, že inflace rozhodně bude žít dál. Na druhou stranu po únorovém překvapení zůstane inflace v nejbližších měsících pravděpodobně pod cílem a centrální banka bude ráda, když se na/nad něj vrátí v druhém kvartále tohoto roku. To může silně ovlivňovat psychologickou dynamiku uvnitř bankovní rady.

Sečteno, podtrženo, centrální banka s dalším růstem sazeb teď rozhodně nemusí spěchat, a to se koruně pochopitelně nelíbí. Česká měna naopak zbožňuje situace, kdy je centrální banka inflačními tlaky “přitlačena ke zdi” a nemá jinou možnost než sazby zvyšovat. To se v tuto chvíli neděje a trhy po páteční korekci opatrně počítají “jen” s jedním růstem sazeb v horizontu 12 měsíců. Na druhou stranu jsou to již tak opatrné sázky, že by z jejich eventuálního odbourávání koruně již velké nebezpečí hrozit nemělo. My vzhledem k přehřívajícímu se trhu práce (a slabší koruně) dál čekáme minimálně jeden růst sazeb do konce roku.

Jan Bureš
ekonom