Shoda na přelomových bodech v měnové politice jako na přechodu k cílování inflace nebo používání Taylorova pravidla se formovala právě zde, na třídenních dostaveníčkách v horách Grand Tetonu. Divokou přírodu si také oblíbil současný šéf Fedu Ben Bernanke a častokrát zde oznamuje zásadnější novinky. Otázka před letošním setkáním zní jasně: roztočí Fed znovu rotačky a rozjede další kolo kvantitativního uvolňování měnové politiky (QE3)?

 

 Poslední zápis ze zasedání Fedu minulý týden překvapivě ukázal, že na QE3 existuje mezi americkými centrálními bankéři shoda a že pokud se výrazně nezlepší výkon ekonomiky, Fed bude znovu jednat. Od minulého zasedání sice americká čísla překvapovala lehce pozitivně, těžko to ale nazvat výrazným zlepšením ekonomického výkonu. Šance na další QE jsou tak v tuto chvíli zhruba dvou třetinové.

 

Řada umírněných členů Fedu (Bullard) ale může mít s dalším tištěním peněz problém. Klíčová začíná být otázka, zda se na měnovou politiku dívat pouze relativně úzkou optikou inflace. V tuto chvíli je opravdu americký růst stále příliš slabý na to, aby srazil vysokou nezaměstnanost a vrátil do hry poptávkové inflační tlaky. Nemůže ale delší období super-nízkých výnosů napáchat škody jinde než ve spotřebitelském koši? 

 

Výnosy bezpečných dluhopisů zůstávají díky politice Fedu poblíž historických minim, a to může přidělávat řadě konzervativních investorů vrásky na čele. Ti potřebují, nehledě na momentální náladu na trzích, udržet určitý výnos daný například demografickými trendy - případ řady penzijních fondů v USA nebo životních pojišťoven. Pokud ho nemají, začínají víc riskovat a spekulovat. Ne kvůli hamižnosti, ale kvůli tomu, že jednoduše musí. Co se stane, když ve velkém spekulují ti, kteří to neumí, názorně ukázala poslední americká realitní krize.

 

Jan Bureš

Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny