To má samozřejmě své důvody a Damašek kvůli tomu rozhodně nebude populárnějším místem k životu. Jinak tomu může být u relativně drahých měst, která v poslední době viditelněji zlevnila - z první desítky například kvůli slabšímu dolaru vypadla všechna americká města včetně New Yorku. A pozornost si zaslouží také města, která naopak v posledních 12 měsících nejvíce zdražila. Do této skupiny patří i Praha, která poskočila dopředu o třináct příček a je osmdesátým druhým nejdražším místem na světě - cenová úroveň podle The Economist dosahuje 67 % úrovně New Yorku a Praha je tak dražší než Moskva nebo Petrohrad. Skok za poslední rok podle nás do značné míry odráží především posilování české koruny, která ukončila v roce 2017 své intervenční “dobrodružství”. Česko mělo ale také v roce 2017 vyšší inflaci než sousední evropské země a zaznamenalo nejrychlejší růst cen nemovitostí v celé EU, a ty s sebou táhly vzhůru i nájmy.Podle dostupných domácích čísel opět zdaleka nejvíce v Praze, kde je převis poptávky po bydlení nad nabídkou nejvyšší.

V tomto světle je trochu škoda, že data z The Economist se týkají jen největších světových metropolí. K důležitým pohybům v cenách i rozdělování bohatství přitom dochází právě mezi velkými metropolemi na jedné straně a slabšími centry v okrajovějších částech zemí na straně druhé. Ve většině vyspělého světa narůstají nejenom rozdíly mezi socio-ekonomickými skupinami, ale současně s tím také mezi jednotlivými regiony. Bodují úspěšná kosmopolitní města, kde se koncentrují lidé s nadprůměrným vzděláním a schopnostmi. Logickým důsledkem jejich úspěchu je ovšem vylidňování a zaostávání slabších a okrajových částí země, na které “ekonomika zapomněla”. Výbornou sondu do takovýchto míst v Británii přináší ve Financial Times Sarah O'Connor.

Jan Bureš
finanční analytik