I tak zatím nedochází k nijak dramatickému rozevírání nůžek mezi veřejnou a soukromou sférou - tedy k ničemu, co bychom již neznali. V tuto chvíli je mediánová mzda v soukromém sektoru lehce nad 27 tisíci korun, zatímco v soukromém sektoru lehce nad 30 tisíc, tedy přibližně o 13 % více.

Pokud mzdy v soukromém sektoru porostou podle našich odhadů v příštím roce o 6 %, rozšíří se rozdíl mezi mzdami v soukromé a veřejné sféře zhruba na 15 %. Podobně na tom může být i průměrná mzda a průměrný plat. Jak je vidět z následujícího grafu, nejedná se ovšem o něco zcela revolučního – s podobným percentuálním náskokem se platy pohybovaly již mezi roky 2014-2016 .

Pro vyšší platy ve veřejné sféře navíc existuje řada dobrých důvodů. Tím hlavním je vyšší zastoupení vysokoškoláků, a to především v oblastech jako je zdravotnictví nebo školství, ale i ve veřejné správě. Řada úředníků/specialistů by možná potřebovala ještě vyšší platy tak, aby si je stát byl vůbec schopen udržet.

Problém je spíše v počtu zaměstnanců. Nelze si pomoci, ale přes veškerou snahu o zeštíhlení veřejného sektoru, stát jako by dál nahrazoval kvalitu kvantitou. Od roku 2014 se počet zaměstnanců ve veřejné sféře zvýšil přibližně o 25 tisíc ( na necelých 650 tisíc). Druhou potíží je načasování rychlého růstu platů. Pohybujeme se na vrcholu hospodářského cyklu, kdy by stát neměl přispívat k roztáčení mzdové spirály. Naopak. Platy státních zaměstnanců by v takovou chvíli měly růst spíše pomaleji, aby rychlejším růstem mohly ekonomice pomoci v těžších časech…