Teorie, kterou mimo jiné posledním výzkumem podpořil i Mezinárodní měnový fond ( https://bit.ly/2o0UGyJ ), láká především svojí jednoduchostí. A to proto, že na celou řadu bolavých míst dnešní (nejen) americké ekonomiky nachází jeden jednoduchý recept - aktivnější antimonopolní politiku. Právě tato jednoduchost ale řadu ekonomů dráždí a z antimonopolní politiky se tak stává nečekaně živé téma, které nakonec bude i jedním z hlavních bodů víkendového setkání centrálních bankéřů v Jackson Hole.

Velké korporace rozhodně nejsou “svaté”, je ale otázka zda příčiny stojící za nízkými investicemi, produktivitou a mzdami nejsou přece jen složitější. Za nárůstem koncentrace v řadě sektorů mohou stát jiné faktory než slabá antimonopolní politika - svoji roli může hrát například rostoucí význam nehmotných aktiv (duševní vlastnictví jako patenty, výrobní postupy, značky, autorská práva). Vedle toho slabé investice a nízké mzdy mohou být důsledkem jiných faktorů než jenom slabé soutěže - například samotného způsobu řízení velkých korporací a kvartálního reportování výsledků akcionářům, které drží velké podniky v pasti “krátkodobých plánů” a nutí je na místo strategických investic primárně “držet náklady na uzdě”.

A zpochybňována bývá nakonec i snaha dokázat, že od osmdesátých let poklesla v USA konkurence a marže velkých podniků šly nahoru. Studie ekonomů z Princetonu a University College London sice ukazují, že přirážky účtované podniky nad rámec výrobních nákladů vzrostly z 18 na 67%  ( https://bit.ly/2IQfzFe ). Závěry by byly ovšem o poznání méně průkazné, pokud by se rozšířila kategorie náklady (například o marketing a další…).

Sečteno, podtrženo, velké korporace si bezesporu zaslouží pozornost ekonomů, těžko na ně ale půjde jednoduše svést všechny problémy dnešní americké ekonomiky...