Zmiňuji se o smrti této osobnosti, narozené v 1913 v dnešní Banské Bystrici z několika důvodů. Feingold přežil pobyty ve čtyřech koncentračních táborech (Auschwitz, Neuengamme, Dachau a Buchenwald). Při osvobození v roce 1945 vážil 32 letý Feingold necelých 40 kg. V roce 1948 otevřel v Salcburku obchod Wiener Moden. Vždy pečlivě oblečen, s perfektně učesanými vlasy a upraveným knírem přicházel na setkání, jednání nebo na vítání návštěvníků Salcburské Synagogy, o kterou se celá desetiletí staral. Feingold patřil do skupiny DP, tzv. Displaced persons. Doporučuji především mladým seznámit se s definicí DP. Nedá se totiž vyloučit její moderní forma v budoucnosti. DP vytvořili v Salcburku ke konci května1945 společenství cca10 000 Židů, pro které bylo zřízeno šest táborů…

Zmiňuji se o Feingoldovi také proto, že chtěně - nechtěně se stal pomocníkem cca 100 tisícům uprchlíků. Převáděl je přes průsmyk Brennerpass do Itálie. Těch posledních 5.500 uprchlíků v roce v roce 1947 převedl spektakulárně pěšky přes známý a 2634 vysoký Krimmler Tauern. Spektakulárně, protože riskoval svůj život, využil své znalosti italštiny k obelhání italských celníků. Těm uměl vysvětlit, že se jedná o zajaté Italy s právem na návrat do země. Feingold nikdy nečekal ocenění, nedělal ze svých činů hrdinství a pomáhal. Často i s pomocí humoru. Když se ho Salcburský Arcibiskup zeptal před rokem (ve věku 105 let), co má člověk dělat, aby se dožil tak vysokého věku, Feingold odpověděl (citát ze SZ, 9.6.2018): Machen Sie es wie ich, heiraten Sie eine junge Frau! (Dělejte to, co dělám, ožeňte se s mladou ženou!) Jeho druhá manželka, Hanna je o 35 let mladší…

Druhou novinkou posledních dnů pro mne je péče Britské vlády o občany a společnosti, které budou postiženy brexitem. Po obdržení první informace ve spojení s mým bývalým působením v UK jsem se přihlásil ZDE. Nestačím se divit obsahu a rozsahu informací, které dostávám několikrát za den. Za to se divím deficitu informací o brexitu z Bruselu a Prahy. Proto nabízím možnost informovat se všem těm, kterých se brexit přímo nebo nepřímo týká, nebo mají prostě zájem…

Zájem by mělo vzbudit lstivé konání Vice-Presidenta EK, Maroš Šefčoviče (1966). Tento pán dokázal včera v přímém přenosu po jednáních trojky EU – Ukrajina – RF o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu, jak lze interpretovat informace sloužící k nepřímému (diplomatickému) pomlouvání a připisování viny Ruské federaci. Podle mého hodnocení, tranzit plynu přes Ukrajinu skončí k 31.12.2019, k prodloužení smlouvy o tranzitu na 10 let, jak to chce Ukrajina po našeptání EU, nedojde, podobně jako nedojde k prodloužení smlouvy o jeden rok, jak to navrhuje RF. Proč? Důvody jsou jednoduché: 1) Minské dohody již dávno neplatí. 2) Prodloužení smlouvy o tranzitu plynu by zmenšilo počet důvodů obviňovat RF ze všeho možného a snížilo by napětí v Evropě. 3) USA nepustí Ukrajinu na svobodu, protože velice dobře vědí o jediném tajemství krtka: Ten pořád hledá světlo, přičemž miluje tmu.

To neplatí pro prezidenta Putina. U něho zraje rozhodnutí konečně aktivně konat. Konat dříve, než dojde k vojenskému konfliktu mezi NATO a RF. Všechny zásadní systémové a hodnotové problémy se v minulosti řešily válkou. Putin bude muset konat nehledě na skutečnost, že stavba státu, který byl při převzetí v troskách a nemá vlastní ideologii, není ukončena. V dnešní uspěchané době to části ruské veřejnosti nevyhovuje, proto se od systému odklání. Ruští neoliberálové v úřadech, ministerstvech a v mediích, nesnažících se o žurnalismus s vyrovnaným informačním obsahem toho, co potřebuje změnu (včetně praxe dokazující staré pořekadlo ze sovětské éry – Oděsa je máma, Rostov je táta) a s příklady skutečných příběhů pozitivních změn, kterých je v RF dostatek, se křečovitě snaží zpomalit nebo zastavit nezbytné změny hospodářského, bankovně – finančního a soudního systému, včetně části ústavy RF.

Jaký by dnes nebyl stát zvaný Ruská federace (cynických nadnárodních korporací) s vyspělou armádou, jeho budoucnost patří novému systému. Podobnému tomu, co označuji jako moderní osvícenskou diktaturu, jinými slovy: systém podobný působení vody. Proč? Protože žádná ze známých forem demokracie a neoliberálních systémů není schopna vyřešit základní konflikty současnosti s mocí, kterou reprezentují generace X (1966-1976 u moci, včera představená lstivě formulujícím komisařem Šefčovičem,1966), Y (1977-1994 již částečně u moci) a Z (1995-2012, využívaná a zneužívaná podobně jako Gréta). Až dozrají sněhové vločky (od 2010) do volebního věku, nebo volební věk bude pro ně snížen a internet se stane opravdu včerejškem, nedávný průzkum o přání Evropanů být neutrálními ve vojenském konfliktu mezi NATO a RF definitivně dokáže hluchoněmým a slepým, že jakýkoliv plán je dobrý, jenom do prvního střetnutí. Jeden z mnoha důkazů nabízí neúspěch sestřelení cca 10 dronů v SA prý nejnovější, zcela určitě ale nejdražší PRO na světě, s cenou jedné rakety ve výši cca 3 milionů USD. Pro systém založený na působení vody mluví jednoznačně její bezforemnost a přizpůsobivost (k formě, okolnostem atd.) a její síla (v klidu a toku).

V kontextu základních konfliktů současnosti a jejich možného řešení nabízí prezident Putin, jako tvůrce nové módy politického vůdce (sportovního typu, chladnokrevně myslící s tichým hlasem, pohledem rozvědčíka s empatickým úsměvem, abych jmenoval několik vlastností) možnost srovnání s odumírajícím americkým typem politického vůdce. Toho výstižně popsal mimo jiné Zbigniew Brzezinski (1928-2017) v knize Velká šachovnice. Za zmínku a pro srovnání stojí i změna v chování japonského vůdce a samozřejmě našich pseudovůdců.

Prezident Putin maká podobně jako premiér Babiš. V podobném prostředí, ale s nesrovnatelně větší odpovědností. Tu vyžaduje beznadějně zastaralé prostředí tvořené úředníky, zastaralý a obnovy neschopný, ani s pomocí IT, státní správa a paradox doby. Ten tvoří dnes mimo jiné tzv. moderní legislativa. V RF dovoluje například manželství ruského vojenského letce a kosmonauta (Mělničenko, od roku 1987 s 6 lety a 827 dny, 9 hodinami a 22 minutami ve vesmíru) s americkou občankou (Dmitrijevou), pracující v řídícím středisku NASA v Houstonu, uzavřené s pomocí amerického advokáta. Světe (ne) div se, ale i dvojité a trojité státní občanství příbuzných důstojníků bezpečnostních složek, členů parlamentu apod. je v RF možné. Možné je mnoho. V létě 2018 zatčený úředník Alexander Postrigan, ve funkci od roku 1992 do 2014, mohl nakrást 1.700 nemovitostí a pozemků, auta, a držet doma v hotovosti více než 5 miliard rublů, má být demokraticky souzen! To je důkaz neschopnosti demokracie a absence etiky a morálky v systému a advokacii. Nebudu pokračovat. Nepoučitelné elity, včetně neoliberálů, pro které se stala angličtina lingua franca, a smích, zlo nebo politování vzbuzující osobnosti bez daru milosti (bez charizmatu) v opozici, dokreslují paradox doby. Ten představuje hlavní nebezpečí pro stát. ČR nevyjímaje. Proč?

Nebezpečí, které se na venek reprezentuje objektivní degradací politických elit, často i fysiognomickým výrazem, a nemožností zvýšení jejich kvality kurzy, tréninkem, školením a předpisy z Bruselu, existuje na Západě i na Východě. Přidám-li do hodnocení globální hloupnutí společnosti způsobené globální kulturou, podobností vzdělávacích systémů (s dominancí angličtiny jako lingua franca), orientací na konzum a spotřebitelské hodnoty, nemohu identifikovat potenciál v dostatečné kvantitě a kvalitě, který by mohl zaměnit současnou výkonnou elitu. Problém rotace a výchovy nových elit proto odpadá. To i kvůli nedostatku zdravého rozumu a nepochopení toho, co si dovoluji občas vyslovit: Zapomněl jsem více, než jsem se naučil. A také co stojí v úvodní části knihy Souhlasu netřeba (ISBN 978-3-00-052470-7): Nemoc Evropy, Hora Pravdy a Válka a Mír ve 20. století.

V úvodu je popsána role kvality doby. I pro výchovu nových politických elit. Nejistota, krize na všech frontách života, regionální a obchodní války a korupce zabalená v pokrytectví, nedovolují na Západě ani na Východě akceptovat radikální řešení. Proto se budeme muset uspokojit s evolucí a nečekat revoluci. Za to ale může kdykoliv přijít nenadálá smrt. Přísloví, lepší konec se slzami, než slzy bez konce, zůstane příslovím. Nebezpečí náhodné velké války se bude zvyšovat. My v Evropě bychom měli být vděční i v dnešní situaci především Putinovi za to, že se nevrhnul, a s pravděpodobností hraničící s jistotou se nevrhne do dobrodružství.

Proto slovo Bůh v názvu příspěvku nelze brát doslovně. Bůh neznamená nic jiného než vyšší sílu a vzájemně se vylučující pojetí osobní a univerzální. Osobní a univerzální jsou neoddělitelně spojeny, nelze je rozdělit. Proto obsahuje univerzalita tolik osobního a současně záhadného, způsobujícího neporozumění u degenerujících elit. Českým Hřibům, Kolářům, Minářům & Co doporučují si přečíst Tao te ťing, Kniha o Cestě (Tao) a její Síle (Te) a těm, kdo nemá čas číst knihu, tak alespoň báseň o vodě. Není dlouhá. Z časových důvodů ji ale nemohu uvést v překladu. Proto se zmiňuji o myšlence básně, nabízející lekci O skromnosti. O harmonii. O otevřenosti ke změnám.

Kniha má 81 textů a je rozdělena na dvě části. První část se zabývá otázkami ontologie, metafyziky a světatvorby. Druhá část pojednává zejména o politické tematice a správné vládě. Obsáhlý výklad v češtině nabízí Egon Bondy (Čínská filozofie, 1993), Oldřich Král (Čínská filosofie, 2005), a Anne Cheng (Dějiny čínského myšlení, 2006). Překlad Krebsové je filozoficky promyšlený, překlad Krále je více odborný. Oba překlady jsou z roku 1971. Historik S’-ma Čchien popisuje vznik knihy následovně: Lao-c´ pěstoval tao a ctnost. Učil, že člověk se má snažit skrýt a zůstat beze jména. Žil dlouhá léta v království Čou. Když viděl, jak dynastie upadá, opustil zemi. Došel k pomeznímu průsmyku Chan-ku. Strážce průsmyku jej s radostí přijal a řekl: Pane, vidím, že hodláte odejít do ústraní. Nemohl byste předtím sepsat knihu pro mé poučení? Na to sepsal Lao-c´ o dvou dílech, něco přes pět tisíc slov, v němž vyložil zásady své nauky o tao a ctnosti. Pak odešel. Nikdo neví, kde ukončil své dny… My dnes ani s pomocí technologií také nevíme, kdy a kde ukončíme své dny. Za to však mnozí z nás vědí, že Boha lze najít v každé kapce vody.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele