Nejzajímavější české filmové projekty předchozího roku shlédlo více než 10 tisíc diváků v 18 největších městech USA a Kanady, což podle tiskového sdělení, www.czechthatfilm.com a bývalého GK v LA, Michala Sedláčka z MZV, je největší kulturní akci České republiky v Spojených státech. Putovní přehlídka českých filmů získala své jméno u Američanů před šesti lety, filmem Pouta, režiséra Radima Špačka.

V letošním roce festival odstartoval 23. března a končí v červenci, tradičně v Los Angeles a postupně navštívil San Francisko, Salt Lake City, Austin, Dallas, Denver, Little Rock, New York, Minneapolis, New York, Portland, Phoenix, Washington DC a kanadskou metropoli Ottawu. Letos poprvé přehlídka zavítala do Atlanty a kanadského Toronta. V každém ze zúčastněných měst se vždy koná řada doprovodných akcí, zahajovací a zakončovací recepce, debaty s českými režiséry, tentokrát s Janem Hřebejkem, Filipem Renč a Radkem Bajgarem, s cílem prezentovat ČR jako vhodnou destinaci k natáčení hollywoodských filmů.

Letošní akce nabízí sedm filmů různých žánrů – Učitelka, Lída Baarová, Teorie tygra, Já, Olga Hepnarová, Kobry a užovky, Malá z rybárny a Polednice. Pro zpestření byla v Los Angeles promítána restaurovaná digitální kopie klasického snímku Intimní osvětlení za osobní účasti legendárního režiséra Ivana Passera. Konkrétní program v každém městě vytváří místní spolupracující organizace, proto se může program město od města částečně lišit. Koordinaci v USA zabezpečuje, během tiskové konference Michalem Sedláčkem chválená česká pracovnice konzulátu, Anetka Campbell.

V minulosti festival okořenili svojí přítomností David Ondříček (Ve stínu), Radim Špaček (Pouta), Zdeněk Jiráský (Poupata), Jiří Menzl (Donšajni), Andrea Sedláčková (Rytmus v patách, Fair Play, Svět podle Havla) a Slávek Horák (Domácí péče), který prohlásil: „Festival Czech That Film považuji za velice užitečný projekt, který významně přispívá k propagaci české kinematografie v USA a Kanadě. Mnoho pozitivního jsem o něm slyšel od kolegů a jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit."

„Přehlídka usiluje o přiblížení České republiky a české kultury širokému americkému publiku. Klade si za cíl oslovit především mladší generaci Američanů a nesoustředí se vyloženě na krajanskou komunitu. Proto také festival spolupracuje s vybranými artovými kiny a univerzitami v USA,“ říká Michal Sedláček, zakladatel projektu. „V České republice se natáčí řada kvalitních a zajímavých filmů a byla by velká škoda je nepředstavit americkému filmovému divákovi. Česká kinematografie má nadále v USA výborné jméno, přestože se jen výjimečně některý z českých filmů dostane do běžné americké distribuce,“ dodal Sedláček.

O plánech na příští rok bude veřejnost informována odděleně společností LF Moving Pictures a médii. Mezitím si dovoluji několik poznámek o vlivu amerického filmu v ČLR a představitelných možnostech. Jako příklad jsem si vybral tři filmové série: The Fast and the Furious (Rychle a zběsile), Transformers a Marvel Mayhem. Uvedené seriály indikují na kulturní imperialismus Hollywoodu. Nejenom v ČLR. V mnoha zemích světa je situace podobná. Nabízí se otázka: Nechá se Hollywoodská invaze využít pro národní, nebo lokální zájmy v kontextu korupce státní, nebo quasi státní podpory a grantů na produkci filmů v ČR?

V ČLR má monopol na import filmů státní společnost China Film Group. Ta dostává 22% z příjmů kino pokladen. Z těchto příjmů by měla podporovat místní produkci a tvorbu. Bohatá státní pokladna ČLR má však také své dno. Proto minulý rok zvýšila kvótu na 38%. Přesto invaze amerických blockbuster nenabízí naději na její konec.

Není tajemstvím, že ČLR se snaží, většinově umělá, na obchodních značkách orientovaná, založená partnerství využít k transferu znalostí, získávání vlastních zkušeností v produkci a v neposlední řadě získání praxe v auditu filmové produkce. Audit je jedním z klíčových prvků úspěšné konkurence s americkými blockbustery. Výsledná transformace uvedených partnerství ve spojení se státní filmovou politikou ČLR má za cíl dosáhnout schopnosti konkurovat domácími blockbustery na miliardovém globálním filmovém trhu. Úspěch spolupráce, na úrovni koprodukce mezi Hollywoodem a čínskými společnostmi dokazují filmy Iron Man 3, Kung Fu Panda 3, Looper, The Great Wall a další. Příkladem pro české producenty, scénáristy a režiséry se nabízejí například: úspěch filmu Monster Hunt z roku 2015, práce režiséra Raman Hui, ale i finančně méně úspěšná koprodukce The Great Wall. Na tomto místě se mi jako laikovi nabízí otázka: Kolik evropských, a tím i českých filmařů se pokusilo spolupracovat v ČLR mimo sektor blockbusteru, například v mystickém dramatu, doku-hraném filmu apod.? Tento typ filmu se se řídí jinými pravidly, lze ho realizovat za mnohem méně peněz, a distribuci zabezpečit jinými kanály.

Protože film je často částí politiky, a na dnes probíhajícím G20 soupeří liberálové, jejichž zástupcem je kancléřka Merkel, a nacionální populisté, jejichž zástupcem je americký prezident DJT, neuškodí se evropským a českým filmařům – politikům seznámit se s problematikou například Paramount Studios (PS). PS nedávno akceptovala 1 miliardu USD od Shanghai Film Group a Huahua Media, které v minulosti přispěly do projektu Never Goes Back a Transformers. PS již spolupracuje s Hangzhou’s AliBaba a jinými studii. Zde se nabízí další otázka, které pravděpodobně znervózňují i prezidenta DJT: Tok investic, a jsou –li Jurassic World, AMC a kino síť Odeon ještě americkými úspěchy?

Nebudu se rozepisovat o konkurenci, nebo národních kvótách, které se aplikují ve všech zemích, včetně EU. Otázka vzdělání se však dostává do popředí. Celkový příjem z filmů v ČLR dosáhl v roce 2016 - 45.7 miliard RMB. To představuje růst o pouhých 3.7% ve vztahu k roku 2015, kdy to bylo 48%. Jedním z mála možných logických vysvětlení je, že takový propad růstu představuje malou lokální, čínskou produkci a koprodukci. Nevím, kolik viny na nízké lokální produkci nese státní politika (importní kvóty, zákaz premiér v době kritických prázdnin v ČLR, daňové úlevy kino, která uvádějí čínské filmy, apod.), profesionalita a orientace Číňanů (koncentrující se v podstatě na dva druhy typy blockbuster-filmů: konformní Wolf Totem nebo The Taking of Tiger Mountain a hollywoodský (paprsek) Chronicles of the Ghostly Tribe, nebo – do třetice všeho dobrého i zlého, obsah filmu s notnou dávkou idiosynkrazie, něčeho vlastního, zvláštního, osobitého, nevšedního. To představuje úspěch roku 2016 režiséra Stephen Chow, The Mermaid. Možná, že film se zvýšenou přecitlivělostí, mnohdy až nepřekonatelným odporem vůči něčemu nebo někomu, odlišným pojetím různých vjemů, symbolů, situací apod., je jednou z cest pro úspěch koprodukce s několika málo českými tvůrci, a pro úspěch vlastní čínské filmové produkce. Uvidím, zda se bude dařit jedné z vlastních idejí, jak se vypořádá Karlovarský filmový festival s nedostatkem nových a vlastních idejí, a LF Moving Pictures s šancemi, které se nabízejí. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.