V roce 2011 v něm žilo 15.449 obyvatel a hustota obydlení byla 1,25/ km čtverečný. Když mě z něj osud poslal opět na cestu, rozhodl jsem ponechat si kvůli dětem a tehdejší manželce dům v krásném zeleném prostředí. Domu i prostředí jsem si užíval, v něm současně ale také zažíval těžko představitelné epizody, na které vzpomínám ještě i dnes. Zmíním se o Weybridge a několika vzpomínkách s nadčasovou hodnotou.

Střížovo ticho – děkuji za něj

Dostávám z domova i zahraničí otázky na téma ticha všeobecně, specificky na Střížovo ticho a co má za funkci v měnícím se prostředí. Většinou odpovídám, že ticho lze využít pro zvýšení srdeční aktivity, snížení stresu, zlepšení kvality imunity a osobní nálady. Proto děkuji autorovi Střížovo ticha za podporu. Děkuji za možnost vzpomenout si na Weybridge a ticho, protože v jejich spojení vyplouvají starosti a potřeby života na povrch. Například, nutnost uvědomit si, že díky neschopnosti naší mysli se na ně soustředit se stávají pro mnohé jen hlučným zmatkem. Proč? Opravdové léčivé ticho totiž musí být navenek i uvnitř. Jenom takové ticho probouzí fantazii a bystří smysly. Když se chvíle ticha stanou částí našeho života, můžeme se snáze uvolnit, dopřát si snít, vzpomínat a myslet jen sami na sebe. Ve ztichlé mysli můžeme rozvíjet fantazie. Většinou začínají krásnou vzpomínkou. Ta je, podobně jako ticho drahá a vzácná svojí jedinečností. Proto je třeba k tichu i ke vzpomínce patřičně přistupovat a snažit se odpovědět na otázku: Co se stane, co bude, když ticho vyléčí všechny ty nesmyslné, bláznivě krásné nepravděpodobnosti, které otřásají vesmírem vždy, když se třeba jenom dva lidé dotknou sebe pouze jen očima? Takových lidí vidím čím dál tím méně. Proto žiji v tichu s tichem a pozoruji.

Weybridge

První písemné zmínky o osadě Weybridge pocházejí ze 7. století. Objevují se v Domesday Book (1086) jako Webrige a Webruge a v následných dokumentech jako Waibrigge, Wabrigge (12. st) a Wybrugge a Weybrugge (13. st). Název jednoduše znamená Most přes řeku Wey.