Příběh Covid-19 ještě delší dobu neskončí, obdrží nové varianty a jeho konec překvapí mnohé. Podobně jako překvapila Velká francouzská revoluce. Její studium, především dokumentů, které ne zcela odpovídají politické korektnosti v moderní výuce a interpretaci, určitě otevře mnohým oči a může mj. pomoci lépe pochopit spojitost s následující tezí o Covid-19.

Covid-19 představuje trojboj párů, průmyslů a kapitálů: Tradičního vojenského, moderního farmaceutického a novodobého digitálního. Proto je nutné zamyslet se minimálně nad charakterem, strukturou, cyklem a délkou návratnosti kapitálu v jednotlivých průmyslech.

Tradiční vojenský průmysl vyžaduje mobilizaci občanů podle určitých kritérií, násilí ve formě válek, mrtvé a zraněné oběti v poměrně krátké době a následnou drahou rekonstrukci. Bankéři nabízí kapitál všem bojujícím stranám. Farmaceutický průmysl vyžaduje mobilizaci mnohem menšího počtu občanů pro klinické zkoušky, než je tomu v případě tradičního vojenského. Nevyžaduje očividné násilí, vyžaduje ale podobně jako vojenský průmysl oběti: mrtvé a zraněné lidi. Ne však drahou materiální rekonstrukci. Počet obětí zkoušek není nikdy veřejnosti zcela znám, protože průměrná délka po světě roztroušených klinických zkoušek trvá přibližně deset let a existuje prověřená praxe hospodaření s pravdou ve prospěch kapitálu. Praxe zaručuje politickou korektnost při šíření výsledků zkoušek a tím růst kapitálu. Bankéři farmaceutického průmyslu proto obyčejně nenabízejí kapitál konkurentům. Riziko investic do farmaceutických novinek kompenzuje vysoké, monopolní a dlouhodobé zúročení kapitálu, zcela jistě srovnatelné s investicí do novinek v tradičním vojenském a novodobém digitálním průmyslu.

Ten se vyvíjel ve stínu vojenského a farmaceutického s pomocí transformace kapitalismu. Tato jeho vlastní a obdivuhodná schopnost transformovat se v nových podmínkách umožnila vytvořit nový model kapitalismu platforem, který nazývám kognitivní kapitalismus. Představil se světu ve formě a síle během druhé volební kampaně prezidenta Trumpa s pomocí korporátní etiky TNK a platforem IT - UI . Dokazuje do dnes svoji moc mj. v mediálních kampaních zabývajících se vznikem a řízení příběhu Covid-19, oficiální, korporátní a autocenzurou a tvorbou dvou primárních a několika sekundárních závislostí spojených s kognitivními funkcemi lidského mozku, které nelze bez odborné pomoci léčit.

První je závislost na technologiích a zařízeních používající platformy IT a UI. Druhou je závislost vytvořená biotechnologiemi chemicko-farmaceutického průmyslu. Uvedené dvě primární závislosti vedou prokazatelně k málo veřejně diskutované změně křížové imunity. Tu ovlivňuje kromě virů a bakterií především kvalita potravin, jejich forma přípravy a příjmu člověkem a změna kognitivních funkcí. Ty jsou odlišné u mužů, žen a dětí. Proto mluvím o kognitivním kapitalismu a jeho spojení, o kterém se málo mluví a píše: Covid-19 ve střevech, žaludku a játrech, a o enterické nervové soustavě (ENS). Ta dovoluje cca 90 % informací jít z břicha do hlavy a cca 10 % obráceným směrem.

Nabízí se otázka: Kolik občanů si uvědomuje tuto skutečnost a z ní vyplývající potřebu kvalitní kultury výživy pro člověka žijícího v prostředí strachu, stresu a nejistotě, podporovaných deficitem morálky, etiky, duchovnosti a celostního vědění?

Protože se z objektivních důvodů nepodařilo globálně a ve smyslu USA ukotvit jeden model kognitivního kapitalismu, došlo ke štěpení na tři vzájemně si konkurující modely (USA, ČLR a RF) a zákonitému boji mezi nimi. Současný trojboj probíhá mj. na geografických, hodnotových a kulturně civilizačních frontách, v jádru a na periferiích. Proto se nabízí zamyšlení nad známým modelem jádra a periferie v teorii mezinárodních vztahů a typy interakce mezi jádrem a periferií v rámci mezinárodního systému.

Nebudu dnes popisovat filozofický přístup jádra a periferie, jehož součástí je základní a okrajová struktura mezinárodního systému. Ani různé teorie zabývající se tímto modelem, od obecného sociologického přístupu (sociolog Edward Shils, 1910-1995) až po specifické studie v mezinárodních vztazích, založené na teorii závislosti (ekonom Raul Prebisch, 1901-1986), urbanismu (emeritní profesor UCLA Luskin School of Public Affairs John Friedmann, 1926-2017) a dalších tématech, mimo jiné kvalitně a samostatně zpracovaných i ruskými autory.

S pravděpodobností hraničící s jistotou lze očekávat, že vítězem trojboje párů bude digitální kapitál a digitální průmysl jako jeden celek. Tuto jednotku, které budou sloužit tradiční vojenský a moderní farmaceutický průmysl jako instrument kontroly periferie, transformace člověka a počtu obyvatel popíši podrobněji v Epilogu (2). Vítěz trojboje bez pochyby určí pravidla hry v nové době a novém systému a dovolí rozpravu občanů nad poraženými vůdci systému současné demokracie lži. Zkorumpovaný a zadlužený stát, zásadní změna (proměna) v myšlení společnosti, změny (proměny) kognitivních funkcí člověka a systémová krize vzdělání a výchovy představují totiž pro zmíněný jeden celek ideální podmínky pro revoluci.

Proto k ní došlo vyhlášením boje ve stínu Covid-19. Z dálky plně kontrolovaný, emocemi nabitý, pomatený dav změní systém a umožní jeho transformaci do elitou předem připraveného nového. Podobně tomu bylo s vývojem modelu kognitivního kapitalismu v objetí konzumu, zábavy a egoismu. Jeho autoři a vlastníci budou mít klid a čas pokračovat ve svém díle, zatím co národ bude čekat na zklamání a příchod Godota, i když ten je tady již dávno. Podobně tomu bylo i s Velkou francouzskou revolucí a všemi ostatními. Povel k revolucím se obyčejně dává z bezpečného místa, ve stínu a z dálky. Námi viděné elity jsou loutkami, prostředkem ke klamání, zaměstnání veřejnosti vedlejšími věcmi a k vyčištění cesty nepoučitelnými občany. Cesty (prý) vedou ke zlatým zítřkům, budeme-li věřit. V RF a ČLR tomu bude podobně. Rozdíl v boji a výsledek budou podmíněny kulturně-historickými hodnotami uvedených civilizaci, ukončenou a akceptovanou de-globalizací modelu USA, různou mírou etiky a morálky a v neposlední řadě i formou správy státu, nedojde-li mezitím ke zničení života na planetě.

Část druhá

Prostředí, ve kterém se rodí první post-Covid-19 vlaštovky přeje jejich růstu a tézím uvedených v první části příspěvku. Demokracie lži totiž nemá šanci na dlouhý život. Proč? Lež má krátké nohy, nese s sebou batoh se zátěží z nestrávené minulosti, nekontrolovaných emocí, polovzdělanosti a hladu z frustrací a planých přání o budoucnosti bez vize. Nevydrží proto běh s kapitálem transformujícím se z papíru do cifer, ignoruje význam přítomnosti a první vlaštovky, která sama o sobě jaro nedělá. V kontextu ale představuje trojici napomáhající změně (proměně) systému: 1) Nemožnost zveřejnit skutečný původ Covid-19 již proto, že se jedná o politizovaný a sofistikovaný instrument v boji o život a na smrt přežitého systému. 2) Politikaření při registraci východních vakcín v EU a USA, které můžeme každý den sledovat, vede k regionalizaci významu EMA, FDA a podobných západních institucí s mnoha následky zabalených v tichu. 3) Přichází doba, kdy státní moc, nucení a diskuze o Covid-19 ztrácejí na síle a množství lží a výmyslů roste. Proto stoupá nevěrohodnost, agresivita a ochota moci segregovat společnost, obětovat vlastní hodnoty a národní identitu. Dokazuje to i mnou v lázních pozorovaný tzv. dlouhý Covid-19.

Tím se označuje zvýšení hladiny protilátek s krátkodobou ochranou bez zvýšení ukazatele dlouhodobé ochrany. Někteří post-Covid-19 pacienti si stěžovali na zvýšení protilátek 8–9 měsíců po nemoci. Nebudu se rozepisovat na toto téma, které v podstatě znamená, že někde ve vás visí Covid-19 a šíří se. K takovému stavu dochází, když imunitní systém virus úplně nezabije, zůstává v lidském těle, dokud není aktivován a nezačne se množit. Proto také nevede bezprostředně k smrti člověka. Vím něco o lékařské etice, proto si dovoluji hodnotit požadavek na povinné očkování v takové nejisté situaci jako obtížný a sporný již proto, že základní principy očkování a z něho vplývající konflikty, včetně nevylučitelného a neprozkoumaného křížení Covid-19 s jinými viry nejsou toho času veřejně a věcně diskutovány.

Pokud jde o očkování, státní moc vědomě předstírá, že je bezpečné a že pojistkou proti onemocnění a šíření viru. Ve skutečnosti při použití kritérií používaných v analýzách rizik nic takového neexistuje. Za to existuje vyšetřovatelská otázka bez oficiální odpovědi: Jak může neočkovaný člověk ohrožovat očkovaného tím, že by ho mohl nakazit nemocí, proti které je očkovaný očkován?

Než se státní moc vzpamatuje z otázky a najde odpověď, bude oficiálně vyhlašovat prémie pro očkované, ovlivňovat rozhodnutí pomocí materiálních, cestovních a jiných výhod a segregovat. Tím se státní moc dostane na vrchol neprofesionality, vědomého klamu ze strachu ztráty moci, nezodpovědnosti vůči občanům, neznalosti věci a na cestu k trestu. Ten bude oznámen ihned po ohlášení konce trojboje, protože žádná skutečná revoluce se neobejde bez krve a odstranění svědků, a česká sametová revoluce, patřící do skupiny her na revoluci, se ve světě nehraje.

V předvolební době proto budou politici mluvit více o demokracii, dobrovolnosti a svobodě při rozhodování o očkování, aby brzo po volbách mohli rychle zapomenout na své sliby a utíkat před trombózami, poškozenými plícemi, post-Covid-19 psychózami, kognitivními poruchami a dalšími následky včetně imunitní odpovědi typické například pro MIS-C s přítomností viru ve střevu u očkovaných dětí, jak se píše ve zprávě kliniky MIT na portálu Healio. Daleko ale neutečou ani před otázkami, například: Proč represe, klam a postupná segregace obyvatel, když na světě neexistuje nic jako dostatečná hladina protilátek k ochraně před infekcí koronaviry? Proč by měl být údajně vyléčený člověk očkován, pokud po nemoci nevytvoří protilátky? Proč máme věřit časovému údaji, tj. době po prodělaném onemocnění více, než kontrole protilátek?

Pokud jsem správně informován, v ČR se obecně nekontrolují protilátky, jejich kvantita a kvalita. Obvodní lékaři asi nemají jejich kontrolu ani v poslední metodické příručce. Za to ji mají v RF a jinde ve světě, kde se protilátky kontrolují. Podle veřejně dostupných dat Covid-19 si vyžádal 4 miliony životů obyvatel a více než 180 milionů onemocnění. To mj. znamená, že existuje mnoho potenciálních obětí, že infekce neopouští tělo a Covid-19, mutace a jiné pokračují ve své destruktivní práci i přes protilátky, vakcíny a rehabilitaci.

Ve skutečnosti a výsledku to však znamená, že peníze přidělené na vědu nejdou na vědu, ale na financování zpráv, statistik a moderního lysenkoismu. Ten po zničení národní vědy nejenom v ČR vzkvétá s pomocí papírování. Ve výsledku dostáváme varovný příklad patologické vědy se všemi symptomy, které definoval laureát Nobelovy ceny (1932) Irving Langmuir (1881-1957). O nich jsem již několikrát psal a léta přednášel na univerzitě. Otázka spojená s tímto pozorováním Může věda přežít?, se podobá otázce, Kdy zmizí covid-19?

Nikdo nemůže odpovědět na otázky, protože obě možnosti jsou stejné, korporátní financování vědy vykazuje trend zvýšené pozornosti k materiální stránce věci a vzdělávací systém je v krizi. Proto myšlenka založení kopie německého institutu Roberta Kocha v ČR budí u mne ironický úsměv, potřebu nezávislé kontroly a následné odmítnutí. Kopie instituce nemůže být nikdy originálem a ve zkorumpovaném systému nemůže odpovědět ani na otázku o účinnosti vědy. Ta by měla být hlavní náplní práce institutu, ne distribuce peněz a hodinu platných protokolů.

Jednou z mála útěch pro občany představuje skutečnost, že Lomonosovové, Mozartové, Puškinové, Vernadský a podobní se rodí bez ohledu na financování, státní moc a její přání. Představují totiž Boží dar. Ten si nemůže žádná vláda a žádný občan koupit. Ani takový, který může beztrestně privátně létat do vesmíru a být oslavován pomateným davem při současném trestu za překročení rychlosti na dálnici. Druhou útěchu představuje základní změna systému (proměna), ke které dochází v probíhajícím trojboji. Jaký bude nový systém, nevím. Předpokládám ale, že jeho tvůrci - loutkovodiči budou chtít žít, protože smrt je i pro ně smrtící představou. Proto se mi mj. jeví zveřejňování rostoucího množství protokolů pro léčbu a prevenci Covid-19 infekce, zpráv a statistik v ČR a jinde ve světě jako nesmysl a bez významu.

Význam pro novou vládu ČR bude ale mít duel mezi EU a EK a vládou UK kvůli nejsložitější otázce brexitu. Tou je Severoirský protokol. EU, fungující na principu supranacionality bude mít také co dělat s členy Rady Evropy, založené na mezivládním principu a občany členských států EU, dojde-li k nezvratné segregaci občanů a pocitu ztráty zbytku jejich důstojnosti.

Vláda USA, a je zcela jedno, kdo v ní je formálním šéfem, bude během dnů zvyšovat strop vládního dluhu. Kongres USA 23.7 obdržel staro-známé varování před hrozbou neplnění povinností se zmínkou o nenapravitelném poškození ekonomiky země, pokud nebude po 31. červenci zvýšen strop vládního dluhu nebo nebude pozastaven limit výpůjček. Půjčování peněz nemůže být v dané situaci v USA a ve světě s trojbojem omezeno. Podpis prezidenta USA je formální záležitostí v situaci, kdy válka se nevyhlašuje, je za dveřmi, kdy se vydírá komprimáty a odposlechy a zabíjí se pomocí dronů. Značné výdaje rozpočtu potvrzují odhodlanost USA bojovat s RF a ČLR, ale i s EU na několika frontách současně, včetně vědeckých a obchodních.

Za zmínku stoji i skutečnost, že Kongres ještě nevyřešil problém s Dvanáctkou dezinformátorů. Ti jsou podle výzkumného Centra pro boj proti digitální nenávisti zodpovědní za šíření 65% veškerého antivakcinačního obsahu na sociálních sítích. Žebříčku dominuje Američan Joseph Mercola, mistr ve vydělávání milionů USD v období nejistoty s pomocí IT, UI a webu v jedenácti jazykových verzích, které jsou ve vlastnictví digitálního kapitálu, a prodejem všeho možného, jenom ne všeobecně platné, prověřené pravdy a řešení výzvy spojené s Covid-19.

V ČLR dojde k rozšiřování seznamu lidí a organizací nepřátelsky naladěných k politice ČLR. O spolupráci ve vědě a vzdělávání nebude možné mluvit, ani myslet. Vzdělávací instituce a na spekulaci založené nebo privatizované státní organizace s kapitálem získaném na amerických burzách zmizí. Semináře typu, který nedávno organizoval Sinopsis, během kterého někteří odborníci na otázky týkající se Číny prohlásili, že Čína prostřednictvím spolupráce v boji proti pandemii a investic v ČR nasadila dezinformace, se stanou zcela zbytečným plýtváním peněz. Degradují do funkce alibi pro sponzory a finanční úřad a složky v archivu. Nikdo kromě podporovatelů je nebude brát vážně, protože výsledky politiky ČLR ve vědě, technice a obchodu nedovolí na delší dobu nalepit ČLR nálepku dezinformace.

V této souvislosti připomínám důležitý nástroj zahraniční politiky: veřejnou diplomacii. ČLR investuje do tohoto nástroje, který málokdy dosáhne všeho najednou v konkrétní politické situaci, ale vytvoří příznivé prostředí pro zahraniční politiku jako celek, značné prostředky. Vzhledem k politické situaci v EU a ČR, ČLR bude nucena změnit taktiku, částečně formu i obsah veřejné diplomacie a aktivit, včetně prezentace projektu 16+1. Ten žije, i bez doprovodu českých médií, která o něm nepíší. Neoficiální zprávy z ČLR a Balkánu indikují, že ČR se bude dále topit v předsudcích, mýtech a neschopnosti věcně komunikovat. Výsledkem bude oslabení potenciálu vzájemně výhodné spolupráce s ČLR, ztráta zbytku respektu a představitelný zápis ČR v neveřejném seznamu nepřátelských států ČLR, který již existuje v Ruské federaci.

Tam se dějí věci, které by měly zajímat KSČM, její odpovědné osoby za marketing a volební kampaň. Proč? Protože v RF nelze vyloučit, že snaha páté kolony redukovat komunistickou stranu RF na úroveň dekorace může být úspěšná. Taková snaha nevylučuje manipulace během volební kampaně a samotných voleb, zvýšenou agresivitu a emocionálnost protivníků strany mimo velká města, kde je podpora komunistů mnohem větší, než píší liberální média. Aktivní difamace lídra strany Zjuganova (1944), odmítnutí žádosti Pavla Grudinina (1960) na účast ve volbách jako kandidát ruských komunistů a další skutečnosti, včetně totálního propadu zájmu občanů o Navalného a jeho podporovatele žijící v zahraničí, vytvářejí v kontextu voleb a post-Covid-19 situace v RF možnost pro bezbřehou rusofobskou kritiku voleb ze strany EU a ČR. O vztahu ČR a EU s RF a potažmo s ČLR pojednává Epilog (2). Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele