Z mnoha veřejných a neveřejných vyprávění mé tchyně, vyznamenané za hrdinské činy ve Velké vlastenecké válce, a dvou dalších příbuzných působících mj. i v utajených akcích Rudé armády jsem si udělal již dávno představu o tom, co je hrdinství, láska k domovině a co moderní společnost a mladou generaci pravděpodobně čeká, nezastaví-li se dívat na historii ahistoricky.

Bez dokumentární znalosti pořadí věcí, vztahů, příčin a následků dochází de facto k záměně viníků a obětí války, což dokazuje dění v české kotlině a v Evropě. Jenom naivní, hloupý nebo beznadějně prodejný člověk si může myslet, že takové konání zůstane bez následků a trestu.

Děkuji Jiřímu Vyvadilovi za připomínku o hodnotách v příspěvku - Díky Rudá armádo, díky Rusko, díky všem osvoboditelům… (Vaše věc 6.5). V boji mezi Západem a Ruskem šlo a jde i dnes o hodnoty, včetně hodnot pravoslaví. Proto se hodnoty staly částí zahraniční politiky Západu. Dokazuje to příběh v Bělorusku, včerejší setkání ministra zahraničí Blinkena v Kyjevě s představitelem Pravoslavné církve Ukrajiny, přání papeže Františka k pravoslavným Velikonocím, včetně posledních Motu proprio. Tyto dokumenty jsou iniciované osobním papežovým rozhodnutím, nikoli některým z kardinálů či papežových spolupracovníků. Indikují, že náboženská karta v zahraniční politice zůstane nejenom USA, a že karta má vysokou hodnotu. Může totiž posílit probíhající rozkol v církvích a ve společnosti. Nejenom Běloruska, Ukrajiny, ale i ČR a Balkánu nehledě na současný stav společnosti a dění ve světě.

Vatikán je přímo i nepřímo účastníkem nových geopolitických her. Například Arcibiskup Pezzi komentoval příběh Navalného. Jeho osud je zpečetěn podobně jako jeho fondu a hrdinů. Ti utekli z Ruska so Gruzie, asi i proto, že na Západě nejsou potřební. Skutečnost, že prezident Biden přiznal genocidu Turků v Arménii, nehledě na rozkol v katolické církvi USA, ve které část biskupství přemýšlí o výpovědi přízně prezidentovi kvůli potratům, mluví za sebe i v kontextu vztahu USA k NATO a EU. V předvolebním klání v SRN se utkají mimo jiné věřící kandidátka v zelenou budoucnost s věřícím katolíkem (Arminem Laschetem). Již proto doporučuji sledovat klání a německá média. V české kotlině dojde po volbách také ke změnám. Jednu z nich umožní očekávaná ratifikace mezistátní smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem z roku 2002. Mnozí občané v ČR si neuvědomují, že se jedná o smlouvu mezi státy a ne o smlouvu mezi státem a církví. Na úrovni transparence Vatikán nabízí příklad pro české politiky nařízením. Týká se všech kandidátů na církevní funkce kategorie C, C1, C2, C3. Nařízení představuje povinnost podepsat majetkové prohlášení. To podléhá obnově každé dva roky a prověrce Hospodářského sekretariátu Vatikánu. Kardinálové budou moci být konečně souzeni, žádný dárek nesmí mít větší hodnotu než 40 Euro a v neposlední řadě bude udělán konec politickému a instrumentálnímu zneužívání slova genocida. Vliv Vatikánem založené Rady inkluzivního kapitalismu na další vývoj společností Západní Evropy na cestě k zelené budoucnosti nebudu dnes popisovat kvůli času a opatrnosti, které vyžadují střepy na cestě.

Střepy a střípky lemuji i českou cestu a květnovou politickou scénu. Na ní účinkují politici, které bolí hlava jako střep a nad kterými v zahraničí se smějí nebo kroutí hlavou. Podobně jako umí otáčet hlavu bojový pilot. Málokdo chápe, proč se do dnes neobjevila v české kotlině síla, která by nabídla zámořskému spojenci pomoc při zpomalení a změně kurs na Rusko pokud je čas, před setkáním prezidentů Bidena a Putina a dříve, než dojde k výměně v Bílém domě. Bidenův čas totiž letí, rožnovské hodiny smutně bijú a krátí se čekací doba mladších směřujících ke kormidlu moci. To, že neumějí si představit obsah moderních vojenských doktrín, a že i malý jaderný, kybernetický nebo jiný útok bude mít mnohem větší následky pro ně samé, než byly a jsou ty po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki, je zřejmě nezajímá. Ve stínu skandálů, covid-19, mediálních, vojenských a jednacích manévrů odvlékajících pozornost občanů od příchodu hodiny pravdy, nikdo z elit nemyslí na to, že vstupujeme do poslední minuty před dvanáctou. Během ní je stále možné vzdát se snu o nadvládě nad Ruskem bez ztráty prestiže a lidských životů a uvědomit si i následky rozbití vztahu s ČLR a sebechvály prezentované na právě ukončeném Světovém kongresu vakcín ve Washingtonu. Tam Západ ocenil sám sobě nejlepší vakcínu (Moderna) bez veřejně dostupných pravidel a bez jediného důkazu krátko, středně a dlouhodobých následků očkování pro rodičky a pro novorozené děti.

Není proto divu, že po vyhlášení vakcíny-vítěze prezident Putin přirovnal Sputnik V ke kulometu Kalašnikova a těší se na zveřejnění následků očkování Modernou za deset let. Mezitím premiér Babiš bude orodovat u paní Ursuly o větší dodávky vakcín a premiéři členských zemí EU budou pokračovat v dnes započatém oživování evropského pilíře sociálních práv. Nevím jak, a čím budou oživovat, protože se jedná o papírový soubor 20 principů, včetně genderové rovnoprávnosti. Na souboru principů se lídři EU shodli při summitu před čtyřmi lety ve Švédsku. Pro spočítání států, které se řídí principy, stačí prsty jedné ruky.

Ty zřejmě stačí v české kotlině pro spočítání těch, kteří vědí něco o pracovním životě a úspěchu generálního ředitele Pirelli & CSpA Marco Tronchetti Provera (1948). Tento elegán je cca 30 let ve funkci CEO a 35 let akcionářem, dnes pracujícím pro čínského vlastníka. Jeho působení dokazuje, jak starší generace může úspěšně pracovat s mladšími Číňany a přitom udržovat italský životní a profesionální styl. Ten je zcela určitě jiný než čínský. Jinými slovy: Jestliže květen představuje v botanice dvojitý symbol, to pro většinu občanů je květen přiřazen srdci. Orgán symbolizuje lásku, potěšení, štěstí nebo domýšlivost, samolibost a přehlížení. Již proto by politici neměli z egoismu a pokrytectví obětovat mladé lidi pro jedno použití (například ministr zahraničí Kulhánek) nebo profesionální diplomaty (například Vítězslav Pivoňka). Do kontextu vztahu ČR a RF proto v závěru řadím symboliku výrazu z mládí: po pivoňce již žádná kytka nekvete. Aby se dějiny nemusely obracet v hrobu a nebylo potřeba děkovat osvoboditelům, je nutné začít koncentrovat se na mír a jeho hrdiny. Souhlasu netřeba. 

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele