O něm jsem nedávno podrobně referoval i s odkazem na 11 stránkový dokument. Rozhodnutí rady ministrů obrany NATO ze dne 17. února nutí připomenout si, že se jedná v pořadí o osmou strategickou koncepci v historii NATO a čtvrtou v postsovětské historii. Protože není cílem příspěvku posuzovat všech osm strategických koncepcí, zmiňuji se pouze krátce o historii koncepcí v kontextu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), doby po rozpadu SSSR a vývoje posledního desetiletí.

Závěrečný akt KBSE byl podepsán nejvyššími představiteli 35 států světa 1. srpna 1975 v Helsinkách. Jeho podpisem skončila nejdůležitější fáze procesu KBSE, jehož význam spočíval v 1) snaze snížit napětí studené války, 2) v diplomatickém vítězství SSSR co se týče upevnění územních a politických realit vyplývajících z druhé světové války a 3) přijetí závazků v oblasti lidských práv SSSR. V Československu tak mohlo vzniknout hnutí Charta 77.

Pařížský summit KBSE (19-21. listopadu 1990) ve spojení s rozpadem Varšavského paktu a konáním Gorbačova zahájil novou etapu vývoje helsinského procesu. V pařížské Chartě pro novou Evropu byla zformulována politická filozofie helsinského procesu v novém pojetí bezpečnosti evropských národů. Nové pojetí bezpečnosti bylo založeno na společném, kooperativním postupu a omezeném vyzbrojení, přičemž pojem bezpečnost se neomezuje na čistě vojenské aspekty. Institucionalizace KBSE měla být podpořena spoluúčastí představitelů parlamentů, různých nevládních a společenských organizací a skupin, a také jednotlivců, aby KBSE měla nádech západní demokracie. Evropské společenství se mělo stát jádrem budoucí Evropy, NATO rozhodujícím garantem míru a bezpečnosti v Evropě. Protiválečná píseň amerického hudebníka Peta Seegera, inspirovaná Šolochovým románem Tichý Don (1934) i českém znění klade správné otázky pro současné dění ve světě: Řekni, kde ty kytky jsou, co se tady mohlo stát,… řekni, kde jsou ti vojáci, lidi, co se mohlo stát, kde mohou být…

V roli poradce jsem již tenkrát upozorňoval na rizika v dokumentu KBSE obsažené výzvy a nutnost spolupracovat těsně s USA a Kanadou a na předčasné odepisování RF jako suverénního státu a civilizace. Bylo jasné, že jakákoli spolupráce se Západem povede republiky bývalého SSSR do struktur NATO, přijetí vůdcovské role USA a západních hodnot. Strategická koncepce NATO z roku 1991 a program Partnerství za mír mluví sami za sebe: partnerství a spolupráce s bývalými protivníky pod vedením USA měla zvýšit bezpečnost v celé Evropě.

Strategická koncepce z roku 1999 integrovala Chartu základních práv EU (v roce 2000) a prakticky vyhlásila ve spojení s vojenskou tématikou principy budoucího globalismu v politické, hospodářské, sociální a ekologické sféře. Strategické koncepce 1990 a 1999 považovaly jaderné zbraně a jejich množství dostatečné pro odstrašení bláznů. Výsledkem koncepce byla stagnace vývoje strategických jaderných zbraní USA, přechod k nejaderné koncepci tzv. rychlého globálního útoku a hypertrofie vývoje vysoce přesných útočných zbraní v globálním měřítku. Při současném snížení počtu jaderných zbraní na obou stranách a stavu hospodářství RF v té době to představovalo pro USA možnost počkat a ve vhodnou dobu porazit RF v krátké době. Jiří Vašíček (1933 – 2001) zdraví: Tenkrát, tenkrát, voněl čas…