Jestliže na jedné straně existují měny, kterým se v poslední době vcelku daří (viz např. rubl), pak zde máme vyloženě slabé kusy, jež jsou potenciálním zdrojem finanční nákazy. V čele zranitelných měn stojí aktuálně turecká lira, která je v dubnu vůbec nejhůře performující měnou.

Připomeňme, že po brutální depreciaci, kterou turecká měna zažila ve druhé polovině loňského roku, došlo na tureckém devizovém trhu pouze k dočasné stabilizaci. Ukazuje se totiž, že nehledě na výrazné zvýšení domácích úrokových sazeb musí centrální banka zřejmě stále průběžně intervenovat. Devizové rezervy se tak významně tenčí, přičemž podle posledních údajů již v čisté podobě klesly na pouhých 27 mld. USD (resp. pouhých 15 mld. pokud se do rezerv započtou derivátové operace centrální banky). To je velmi nízká hodnota, pokud si uvědomíme, že i přes výraznou redukci disponuje Turecko viditelným deficitem běžného účtu a především krátkodobý zahraniční dluh dosahuje smrtících 177 mld. USD. Není proto divu, že turecká měna ztrácí a kreditní riziko jde nahoru (např. pětiletý turecký dolarový vládní dluhopis se obchoduje s výnosem 7,1 % p.a.).

Za této situace, pokud nemá dojít k další drastické depreciaci liry, musí centrální banka vyrukovat s daleko přísnější měnovou politikou, což neznamená nic jiného než ještě vyšší úrokové sazby (dnes jsou na úrovni 24 %). Alternativní možností při takto nízkém stavu devizových rezerv a proti tomu vysokým (krátkodobým) závazkům v cizích měnách je požádat o pomoc MMF. S prosíkem o půjčku však Erdogan zjevně nehodlá přijít. Poslední nukleární možností jak situaci stabilizovat je pro turecké vládní autority přijmout taková opatření, jež povedou k omezení mezinárodní směnitelnosti turecké liry.

Takže uvidíme co Erdogan a jeho příbuzní ve vládě vymyslí. Zatím to vypadá na levnou letní dovolenou v Turecku.