Zeptali se totiž na ty „správné otázky“, na které se v České Republice prostě ptát nesmí, pokud člověk není připraven pustit se do dlouhého boje za lidská práva, demokracii, princip právního státu a dodržování mezinárodních konvencí. To, že Izrael všechny zmíněné principy flagrantně, dlouhodobě a zcela beztrestně porušuje je velmi dobře zdokumentováno. Je také bohužel pravdou, že česká politická scéna trpí akutním nedostatkem lidí, kterým morálka, integrita, ale zejména osudy druhých jsou zcela lhostejné. Místo toho je jejich jediným zájmem udržování strategického partnerství se zemí, která má co dočinění s apartheidem. Pokud patříte mezi ty, kterým jsou strategická partnerství a ekonomické benefity dražší než lidské osudy, potom je zbytečné, abyste četli dál.

Kritici článku (Mirek Topolánek, Alexandr Vondra, Jan Kohout a Cyril Svoboda) „Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií“ se ptají „jaká občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva mají mít ne-občané ne-židé v de iure židovském státě“ ,je možné snadno vyhledat na internetu – stejná jako jejich židovští spoluobčané. Jenomže realita je diametrálně jiná, konkrétně taková, že Palestinci a to ani ti žijící v Izraeli zmíněná práva nikdy neměli a nemají. Dále se kritici odvolávají na to, že „Izrael je jedinou opravdu demokratickou zemí na Blízkém východě“. To je lež, která se dá lehce dokázat. To, že čtveřice bývalých vrcholných českých politiků tvrdí opak je jenom další ze série laciných lží, kterou si chtějí získat přízeň izraelského režimu v čele s trestně stíhaným premiérem Benjaminem Netanyahuem. Zde je důkaz, který mluví za vše: dne 19. července 2018 vstoupil v Izraeli v platnost tzv. „Národní zákon“. Dle základních ustanovení hned v úvodu tohoto zákona je zmíněno, že a) Stát Izrael je národem pouze Židů, ve kterém mohou prosazovat své přirozené, kulturní, náboženské a historické právo na sebeurčení, b) Výkon práva na národní sebeurčení je určen výhradě pro Židy. Jak tedy může bývalý předseda Topolánek a bývalí ministři zahraničí a „zkušení“ diplomaté Vondra, Svoboda a Kohout tvrdit, že se na internetu dá jednoduše dohledat, že občané nežidovského původu v Izraeli mají mít stejná práva jako samotní Židé, když to výše zmíněný zákon otevřeně popírá? Přání českých politiků je pouze pium desiderium, naprosto neslučitelné s realitou. Jednoduše jde o to, že v Izraeli existují občané dvou kategorií (Židé a ne-Židé) a ti rozhodně nemají stejná práva. Izrael není demokracií, nýbrž apartheidem, kde Židé stojí ve společenské hierarchii výš než všichni ostatní. Pokud Českou Republiku reprezentují/reprezentovali lidé, kteří neznají tyto základní souvislosti, potom se nemůžeme divit, že zahraniční politika je v tak žalostném stavu.

Kritici a jejich podporovatelé (zejména Židovský národní fond, Česká společnost přátel Izraele a Česko-izraelská smíšená obchodní komora) si také neodpustili zmínku o vládě hnutí Hamas v pásmu Gazy a komentují: „Je zarážející, že tito naši představitelé (Petříček, Zaorálek a Schwarzenberg) se dovolávají údajného porušování mezinárodního práva, a přitom téměř každodenní raketové útoky z Gazy na Izrael za porušení práva nepovažují“. Jde zase pouze o polovičatou informaci, která má čtenáře zmást, že Hamas střílí „prskavky“ nic jiného to opravdu není, a že jsou pro Izrael existenčním rizikem – pro Izrael, který sám o sobě sebevědomě tvrdí, že má jednu z nejsofistikovanějších a nejsilnějších armád na světě. Faktem je, že Hamas se moci v Gaze chopil v roce 2006 po vyhraných demokratických volbách a od té doby tam vládne. Nezapomeňme ovšem, že to je Izrael nikoliv Hamas, který nelegálně okupuje Západní břeh, Východní Jeruzalém a syrské Golanské výšiny od roku 1967 tedy téměř čtyřicet let předtím než Hamas vůbec vznikl. Navíc Izrael anektoval Východní Jeruzalém v roce 1980 a syrské Golanské výšiny v roce 1981 a na Gazu uvalil nehumánní blokádu, která tamní lidi uvrhla do nepředstavitelného utrpení a bídy – všechny tyto kroky jsou v příkrém rozporu s mezinárodním právem a mezinárodní komunitou nebyly nikdy uznány. Dle článku 51 Charty OSN je sebeobrana legitimním prostředkem jak čelit okupaci. Palestinská a syrská území jsou, jak jsem zmínil, od roku 1967 nelegálně okupována Izraelem. Gaza, která se stala symbolem utrpení Palestinců je dušena už více než deset let jak ze země, ze vzduchu tak i z moře a tudíž nikdo nemůže Palestincům ani v nejmenším vytýkat, jejich legitimní právo bránit se a to i použitím síly, jelikož jim to mezinárodní právo zcela jasně umožňuje!