Od slavnostní vernisáže (20. května) je první událostí v Roveretu a okolí, pozornost jí věnuje celá Itálie. (vlevo výřez plakátu výstavy Human Rights H2O v Roveretu, foto: http://aiapi.it/h2oen)

Rovereto, ležící na severu země, v provincii Trentino, je nazýváno Městem míru. Hala La casa della pace stojí nad městem, na kopci Miravalle. Místu vévodí památník La Campana della Pace (Zvon míru) věnovaný obětem válek bez rozdílu, na které straně vojáci bojovali. Dominantou památníku je Zvon míru (údajně druhý největší na světě, váží přes dvaadvacet tun, na výšku přesahuje tři metry). Každým dnem večer a také v neděli v poledne odbíjí za padlé. (Zvon byl odlit v roce 1924 z roztavených kanónů použitých v první světové válce. V následujícím roce, 24. května 1925, byl pokřtěn jménem Maria Dolens. Po čtyřech desetiletích zvon požehnal Pavel VI. a 4. listopadu 1965 byl instalován na kopci Miravalle v Roveretu).

Válečné události v kraji v době první světové války, jejich ohlas v poválečných mírových snahách, vznik Nadace Zvon míru, vybudování památníku Zvon míru, to vše vytvořilo základnu výstav současného umění věnovaného lidským právům, výstav s titulem Human Rights. Tradičními organizátory jsou Regionální informační centrum OSN, národní výbor asociace IAA/AIAP, Město Rovereto a provincie Trentino, oficiální partnerem je UNESCO. (Mezinárodní asociace umění IAA/AIAP vznikla v roce 1954 z podnětu 92 národních výborů. Je největší nevládní organizací výtvarných umělců. Pracuje s poradním postavením v oficiálním partnerství s UNESCO. Součástí asociace IAA/AIAP je i Unie výtvarných umělců České republiky.)

Senátor Alberto Robol v zahajovacím projevu na vernisáži výstavy hovořil o tom, že téma vody je vlastně upozorněním na velmi závažný problém. Proto se Organizace spojených národů a všichni zúčastnění partneři rozhodli výstavu podpořit prostřednictvím soutěží orientovaných především na vnímavost lidí k problémům vody. Ve společné snaze o pomoc si všichni kladou otázku, jak je možné, že vodě, tomuto prvku, který označují za posvátný, neboť je základem pro život, je stále věnována o hodně menší pozornost, než si zaslouží. 

161 umělců z 30 zemí

V preambuli k výstavě čteme, že OSN zasvětila rok 2017 tématu vody. Tím podnítila pořadatele výstavy k vypsání výzvy adresované umělcům, aby se věnovali vodě, a aby to učinili originálně. Voda patří všem. Proto ji každý musí respektovat. Bez vody by nikdo z nás neexistoval. Voda nás činí tím, čím jsme. Oslavujeme vodu k oslavě života. 

Stejně jako loni a v předešlých letech je kurátorem výstavy Roberto Ronca, národní ředitel asociace umění IAA/AIAP. On a mezinárodní porota vybrali k výstavní účasti díla 161 umělců z 30 zemí Evropy, Afriky, Asie, Severní a Jižní Ameriky. Z hlediska druhu jde o malby, sochy, grafické lity, fotografie, díla z oblasti video artu, interaktivního umění, instalace, digitální umění a performance.

Jen jeden obraz české provenience

Z České republiky se účastní jediný autor, malíř Petr Vlach. Je to již páté zařazení jeho malby do kolekce výstavy Human Right v nepřerušené řadě. Letos vytvořené dílo, olej a koláž na plátně velikosti bezmála dva a půl metru čtverečních, nazvané Sen o zlaté krajině, není bezprostředním vyzvednutím důležitosti vody, její oslavou, jak o tom směrně hovoří koncept výstavy. Sen o zlaté krajině je malbou pojednanou formou abstraktního expresionismu na pozadí surrealistického snu.

Můžeme mínit, že obraz vykazující v souhrnu krásu obsahu i formy, jak obé vidíme, byl samozřejmým kandidátem na přijetí na roveretskou výstavu. Můžeme si ovšem též položit otázku, do jaké míry byl kurátorský výběr exponátů striktně podřízen záměru výstavy? Stejně tak můžeme číst v koncepci výstavy, a tím se dostaneme k těsnějšímu posouzení požadované tematičnosti, výzvu k originálnímu vyjádření!

Rezultát tedy může ukazovat na těsné sdružení předpokladu tematiky s tvůrčí původností. To hovoří o způsobilosti a nadhledu kurátora Roberta Ronca a mezinárodní poroty při sestavování mezinárodní kolekce z děl, jež přespříliš neunikají tématu a jsou artefakty vzbuzujícími pozornost svou jedinečností, nebo alespoň nikoli marným pokusem o ni.               

Slavíme vodu, abychom oslavili život

Umělecký kritik, prof. Angelo Calabrese hovoří v pořadatelském záměru a výzvě k umělcům zeširoka a místy i s lyrickou dikcí o důležitosti vody pro udržení biotopu pro přežití všech živých bytostí:               

Nikdo nemůže popřít, že voda je prostředkem k přenosu kontinuity času. Překvapivě pak, spolu s plodností země, voda má výsadu pokory, umisťuje se do služby na zemi s jediným účelem, aby byla plodná. Nicméně zásadní význam vody pro lidstvo znamená také to, že je strategickým faktorem pro vytvoření a udržování světového míru. Musíme se vrátit k našim kořenům. Voda miluje ty, kteří milují život. Důležité složky, které tvoří páteř všech přírodních příběhů, kulturních, ekonomických a produktivních, vycházejí z vody.           Neexistuje tedy žádný limit pro mozky umělců. Umělci jsou povoláni k zodpovědnému zapojení, jsou svědky reality pro občanské odhodlání, zajistit optimální synergii mezi Kulturou a Existencí. Umění pro vodu, první lidské právo, se zabývá tématy života. Žádný projekt umění a kultury v nejširším smyslu by nikdy nebyl srovnán s tím, co navrhujeme-planetární pohled na hmotu, která žije a utužuje lidskou přirozenost. Tento výstavní projekt vychází z hluboké víry, že voda může dát lidem větší smysl pro nové vzdělávání, aby žili v souladu s vodou, s níž máme nejsilnější vazbu.

Ideje a skutky

Moudré ideje, jimiž by mohly být inspirovány krásné skutky. Jak silně jsou ony inspirace zobrazeny díly vybraných umělců? Odpovíme-li, že různě, bude to neurčité, a zeptáme-li se, zda jsou současní umělci schopni ve sledovaném problému dospět k markantně vyšší intenci, odpovíme reálně, že nevíme. Avšak na otázku, jaký si odnesl z výstavy dojem, odpověděl český malíř z Moravy malíř Petr Vlach, že je velkolepá rozměrem a mnohými exponáty přitažlivá.

Ukázka z výstavy:

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.