Většina pozorovatelů amerického politického života se shoduje na tom, že Obama už hovořil s vědomím, že jeho éra se pomalu uzavírá. Má před sebou už jen dva roky v Bílém domě, protože potřetí kandidovat nemůže.
Tyto dva roky stráví s Kongresem, který ovládají republikáni, a v atmosféře boje o to, kdo se dostane do Bílého domu příště. Zároveň má Obama za sebou určité kroky a také šťastnou souhru okolností, kdy se americká ekonomika dostala zpátky k silnému, více než 3procentnímu růstu.
Prezident se snaží vytvořit dojem, že Amerika jde kupředu díky němu a díky jeho nezdolnému optimismu, který vlévá do žil celé společnosti. Obamův projev tak trochu připomínal tón, jaký Američané znají od Kennedyho, Reagana nebo i Clintona, tedy prezidentů, kteří opravdu dokázali měnit náladu celé společnosti.
Právě Clinton, navzdory svým aférám, byl tím, kdo dokázal lidi vést, uzdravit alespoň částečně americké veřejné finance a především vrátit demokratům sebevědomí.
Prezident tedy mluvil z velké části o tom, co by mělo být považováno za odkaz jeho prezidentství. Tím je dávno přislíbené zlepšení postavení střední třídy i nejméně vydělávajících Američanů, jak jsme o tom hovořili v tomto pořadu v úterý.
Obama hodlá přesunout velkou část amerického bohatství pomocí vyššího výběru daní těmto skupinám. Hodlá tak dělat jak pomocí daňových úlev, například rodinám s dětmi, tak i pomocí přímých finančních injekcí tam, kde to on v souladu s demokratickým náhledem na svět považuje za potřebné.
Federální peníze tak například půjdou na vzdělávací programy na městských vyšších školách. To je nepochybně odpověď na neveselý stav čtvrtí a měst, v nichž se v posledních měsících demonstrovalo proti přílišnému policejnímu násilí proti Afroameričanům.
Obama také zopakoval některé své zatím nesplněné sliby. Například definitivně zavřít věznici v Guantánamu, kde stále ještě pobývá více než 100 vězňů, kteří nebyli postaveni před soud.
Není však zcela zřejmé, jakým způsobem chce Obama důležité změny prosadit tváří v tvář nepřátelskému Kongresu. Jeden z typických rysů prezidentova projevu byl totiž velmi bojovný duch, který republikány – spíše než k dohodě – lákal ke střetnutí.
Také sami republikáni reagovali odporem, zejména ti z nich, o kterých se hovoří jako o pretendentech na prezidentský úřad. Nultá fáze kampaně už je totiž v běhu, a tak i prezidentovi odpůrci z povinnosti nesouhlasí s velkou částí všeho, co při projevu o stavu Unie zaznělo.
A tak například potomek kubánských imigrantů Marco Rubio kritizoval Obamu za to, že se smiřuje s režimem bratří Castrů na Kubě, aniž by Havana změnila svou politiku, zatímco Jeb Bush si postěžoval, že Obama Američany pomocí příliš vyhraněných reforem daňových zákonů spíše rozděluje, než sjednocuje.
Co se týče zahraničně politických a bezpečnostních témat, Obama se projevil jako ten, kdo rozlišuje. Část amerických problémů navrhuje řešit dohodou, ať už je to smíření s Kubou, ale také otázku íránského jaderného programu.
Jednání s Íránem považuje Obama za nadějné, s čímž s ním ovšem republikány ovládaný Kongres nesouhlasí. Část sankcí, které by USA musely v rámci dohody zrušit, ovšem uvalil na Teherán právě Kongres.
V jiných případech Obama doporučuje boj. Navrhuje rozsáhlé změny v zákonodárství kvůli hrozbě kybernetických útoků, jak je Amerika zažila po napadení tweetového účtu Pentagonu nebo vlámání se do systému firmy Sony. Tyto změny ovšem znamenají, že se rozšíří povinnosti firem vůči státu, včetně sdílení některých citlivých informací.
Obama také hovořil razantně na téma amerického boje s Islámským státem. Americké letectvo podniklo už stovky útoků na komunikační kanály a strategické body této organizace. Obama se přihlásil k dlouhému boji, který prý Američané zakončí úplným vítězstvím nad extremisty.
Ve skutečnosti se však Obama zatím velmi vyhýbá jakémukoli vyslání amerických pozemních jednotek a snaží se co nejvíce zapojit své regionální spojence.
Jeho výzva Kongresu, aby formálně schválil nasazení ozbrojených sil proti Islámskému státu, je také pokusem přesunout tíhu odpovědnosti za tato rozhodnutí na republikány.
Obama totiž nehodlá zatížit kapitolu o svém prezidentském období, která jednou bude v každé americké učebnici, tím, že po stahování vojáků z Iráku a Afghánistánu obrátí směr letadel a lodí zpátky na Blízký východ.
Obama však také musí plnit nepsané závazky vůči své straně. Demokraté nechtějí propásnout příležitost využít popularity Hillary Clintonové jako potenciální kandidátky pro další prezidentské volby.
Pokud by Clintonová jako vůbec první žena ve volbách zvítězila, bylo by to tak trochu třetí volební období Baracka Obamy. V jistém ohledu by to ale spíše bylo páté volební období Billa Clintona.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas