Hathout nebyl rodilý Američan. Pocházel z Egypta, kde začínal jako politický aktivista a bojovník, nejdříve proti britské přítomnosti v zemi, a po roce 1952 proti novému vojenskému režimu. Za to si odseděl pět let ve vězení.

Po propuštění vystudoval medicínu a koncem 60. let odjel ze země. Po pobytu v Kuvajtu zakotvil ve Spojených státech, aby se tam stal jednou z předních osobností muslimského života. To vše vedle svého občanského povolání kardiologa.

Hathout mimo jiné založil islámské centrum, ve kterém stanovil svá vlastní pravidla. Ženy byly v jeho centru vítány, nechtěl, aby centrum mělo stálého imáma, odmítal, aby jeho komunita vyznávala jen jeden z islámských směrů a také trval na tom, aby jediným jazykem, který se bude používat, byla angličtina.

Žádal od své komunity nejen toleranci, ale i kritičnost ke všemu, včetně vlastní tradice. Hathout byl totiž přesvědčen, že muslimové se musejí přizpůsobit zemi, v níž žijí. Totiž zachovat si svou víru, ale také přijmout identitu státu, jehož se dobrovolně stali občany.

Vzhledem k tomu, že v Americe existovaly islámské směry, které samy sebe považovali za antiamerické, byl Hathoutův přístup významným krokem vpřed.

Hathout se domníval, že muslimové musejí hledět do budoucnosti. „Domov není tam, kde jsou pohřbeni vaši prarodiče, ale tam, kde budou vyrůstat vaši vnukové,“ říkal. Američtí muslimové prý musejí opustit identitu zemí, z nichž přišli, a stát se Američany.

Domníval se také, že američtí muslimové nejlépe poslouží Americe, pokud budou dobrými muslimy a budou praktikovat muslimské ctnosti tak, jak jim rozuměl on, tedy že budou milosrdní a vyznávat rovnost a spravedlnost. Díky Hathoutovi prý řada amerických muslimů získala nejen hlas, ale i sebevědomí.

Hathout se angažoval v boji proti islámskému extremismu, když kritizoval Muslimské bratrstvo, Al-Káidu a řadu dalších islamistických hnutí. Byl však také kritikem americké politiky na Blízkém východě, zejména válek v Afghánistánu a Iráku.

V 80. letech založil Muslimský politický výbor, který měl hájit muslimské zájmy a také zajišťovat komunikaci s jinými náboženskými vyznáními v Americe. Řada křesťanských a židovských osobností se s ním loučila právě jako s budovatelem mostů, které před jeho příchodem nestály.

V roce 2006, když mu měla být udělena jedna význačná humanitární cena, vypukla kolem jeho osoby kontroverze. Někteří oponovali tím, že Hathout vyřkl na adresu Izraele tvrzení, která považovali za nepřijatelná, odmítali ho považovat za mírotvorce anebo ho dokonce označili za člověka, který se přetvařuje.

Nakonec se některé osobnosti ve výboru zdržely hlasování a cena byla udělena. Řada židovských osobností konstatovala, že navzdory jeho kontroverzním výrokům považují Hathoutha za důležitého partnera muslimsko-židovského dialogu v Americe. On sám věc označil za vítězství svobody slova.

Maher Hathout působil v Americe, kde žijí asi dva miliony muslimů pocházejících z desítek zemí světa. Integrace muslimů do amerického veřejného života je hladší než v Evropě, což je dáno řadou okolností.

Například v průměru vyšším vzděláním, větším rozptýlením mezi ostatní Američany a také skutečností, že americká společnost je historicky mladší a přirozeně tolerantnější než ta evropská.

Na tom, že se američtí muslimové integrují do tamního života, mají ovšem zásluhu i konkrétní lidé, a jak řada nekrologů konstatuje, pravým zakladatelem autentického amerického islámu byl právě Maher Hathout. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.