Dnes v půl sedmé ráno evropského času – a tedy ještě v neděli času amerického – přistála na planetě Marsu americká pojízdná laboratoř Curiosity, neboli česky Zvídavost. Jelikož laboratoř váží téměř tunu, je velikostí srovnatelná s vojenským automobilem džíp a navíc šlo o pokus o přistání uvnitř vybraného 150ti kilometrového kráteru s pět kilometrů vysokou horou uprostřed, musela být laboratoř zbrzděna k měkkému dosednutí na povrch zcela novým a nevyzkoušeným způsobem. Sedmiminutové zabrzdění z meziplanetární rychlosti 21.000 kilometrů za hodinu a samo přistání tak bylo podle vědců a techniků z kalifornského institutu JPL, který kosmické sondy už po řadu desetiletí staví a řídí, „sedmi minutami strachu“.

Název se ujal ještě během osmiměsíčního a téměř 570 milionů kilometrů dlouhého letu kosmického výzkumníka ze Země proto, že po zbrzdění v atmosféře planety, odhození tepelného štítu a dalším snížení rychlosti padáky, se měly automaticky zapnout brzdící rakety tzv. ,,nebeského jeřábu‘‘ a ten měl v prakticky nulové rychlosti spustit z výšky osmnácti metrů šestikolovou laboratoř na povrch na třech nylonových lanech. Ta pak měla být odpojena, jeřáb odletět do vzdálenosti asi tří set metrů a dopadnout tam na povrch.

Zda se to vše podařilo, nevěděli v kalifornské JPL dalších 14 minut, po které letí rychlostí světla signál z Marsu, až do doby, kdy na kolech pevně usazená Curiosity vyslala na Zem první malé černobílé snímky vlastního stínu na povrchu a jednoho z kol. Vědci a technici na Zemi vyskočili od monitorů a vypukl jásot a objímání a za chvíli se s blahopřáním ozval telefonem i prezident Obama a označil přistání za historický úspěch. Vše vysílala americká kosmická agentura NASA v přímém přenosu, například i na obří obrazovku na newyorském náměstí Times Square a v olympijském Londýně se v přírodovědeckém muzeu sešlo na dvě stovky vědců a dalších zájemců a sledovali přímý přenos z přistání na velké obrazovce.

Všechen ten zmíněný jásot z úspěšného přistání výstižně ilustruje nejen obtížnost přistávacího manévru, ale i skutečnost, jak nesmírně důležitá je mise pojízdné laboratoře Curiosity pro výzkum planety Marsu.

Jak už bylo řečeno, laboratoř váží téměř tunu – což je stokrát víc než vozítko Pathfinder z roku 1997 a veze tedy tolik přístrojů, že vědci očekávají během její dvouleté činnosti celou řadu objevů. Přístroje laboratoře jsou poháněny plutoniovou baterií s životností více než desetiletí a jsou zkombinovány tak, aby poskytly odpovědi na otázky ohledně možností existence živých organismů během geologické historie planety.

V onom kráteru zvaném Gale, kde Curiosity přistála, byly totiž, jako i na několika dalších místech na Marsu objeveny družicemi planety jíly a hlíny, které se tvoří jen během delších vlhkých období a tak bude co zkoumat. Přístroje zahrnují celou řadu aparátů a videokamer, včetně barevných a panoramatických, umístěných na stožáru ve více než dvoumetrové výšce nad terénem i malý mikroskop. Na dvoumetrovém kanadském manipulačním ramenu se lžící jsou též umístěny vrtáky, brusky a sítka na sběr vzorků a jejich dopravení do několika zkušebních komor, kde budou podrobeny chemické analýze, včetně hledání organických látek. Na kamerovém stožáru je též silný laser, který na sedmimetrovou dálku vypaří a analyzuje horniny, rentgenový spektrometr bude zkoumat obsah a množství různých prvků, další neutronový spektrometr bude hledat vodu pod povrchem a španělská meteorologická stanice bude měřit teplotu, sílu větru, vlhkost a množství ultrafialového slunečního záření.

Laboratoř Curiosity ujede až 400 metrů za den a má se vypravit k úpatí pětikilometrové hory Mount Sharp uprostřed kráteru, kde koncentrace jílů a výš i sulfátů, je údajně největší a dají se čekat zajímavé objevy. Vědci však poznamenávají, že kromě zjištění existence organických látek, Curiosity nebude moci přímo identifikovat případné živé organismy, pokud nebudou přítomné ve větším množství, ale může potvrdit jejich na uhlík bohaté chemické „podpisy“ v půdě.

I to, stejně jako potvrzení skutečnosti, že voda na Marsu je zmrzlá ve značných kvantitách v podpovrchovém ledu, bude znamenat průlom ve zkoumání rudé planety před příletem evropské laboratoře ExoMars za šest let a jako klíčový faktor v přípravách na budoucí pobyt kosmonautů. Pro ty i pro budoucí osídlení planety je potvrzení existence rozsáhlých zásob podzemní vody bezpodmínečnou nutností, neb bude co pít a čím zalévat skleníky a jejím rozložením získají naši Marťané také kyslík a vodík pro pohon raket a vzduch k dýchání. To už je sice hudba budoucnosti, ale Curiosity se o ní může významně zasloužit. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.