Ukázalo se také, že kde ODS významněji uspěla (od Teplic přes Jablonec, Trutnov, Prahy 2 a 9 nebo Brno-Starý Lískovec, o mnoha menších obcích ani nemluvě), prakticky vždy to bylo tam, kde byl doposud výrazný ODSácký starosta nebo primátor. V obcích, kde ODS vypadla z rady již v minulosti, se nepodařilo dovést kandidátku k úspěchu z opozice, což dozajista není příliš dokonalou prací starostů a primátorů z ostatních stran.

Odhlédneme-li od známých faktorů celostátně historického charakteru, jejichž vliv jistě bude ve střednědobém horizontu spíše oslabovat, považuji za jednu z hlavních příčin této situace nedostatečnou otevřenost a vstřícnost struktury ODS na místních úrovních vůči sdružením a osobnostem, které nestojí o slučování, vstupování a vůbec účast na stranickém životě, ale spolupráce, podpora a endorsment by jim proti mysli nebyly.

Nejde však jen o období volební a předvolební. Nepochopení pojmu občanská společnost a jeho hojným využíváním politickými odpůrci ODS vedlo ke stavu, kdy mnohá místní a oblastní sdružení nejsou schopná a ochotná reagovat adekvátně na problémy, které hýbou jejich městy a vesnicemi. Když se Rada města Ústí nad Labem rozhodla před téměř rokem zlikvidovat renomované Činoherní studio a nahradit ho podivným netransparentním spolkem, který outsourcuje dětská představení, místní ODS propásla skvělou možnost, jak ukázat voličům vstřícnou tvář na tématu, které nelze komunikačně prohrát. Jistě nejsou v Ústí nad Labem voliči, kteří by přestali ODS volit proto, že se postavila za členy Činoherního studia, naopak těch, kteří by takový postoj ocenili, nebude zanedbatelný počet.

Podobně v Brně si ODS v nikoli vynucené koalici s ČSSD kombinací zcela amatérské komunikace, několika nešťastných rozhodnutí a naprostou tolerancí k politickému bizáru v podání socialistického primátora a radních (od pověstného Onderkova černého objektu na nám. Svobody až po chatu Ladi Macka na Přehradě) vyrobila z neškodného recesistického sdružení politickou stranu, která je na celé čáře v komunálních volbách převálcovala. Tak dlouho říkali někteří odsáci Hollanovi a Bartíkovi, že nemají do ničeho mluvit a na nic se ptát, protože jsou jen nikým nevolení aktivisti, až je volilo o polovinu víc Brňáků než ODS. Sestavování městské kandidátky, při němž se podařilo vystrnadit celkem populární a poctivé náměstky primátora Kotziana a Bohuňovskou i starostu Krásného, už bylo jen pověstnou třešničkou na dortu.

Pokud chce být ODS v příštích komunálních (a krajských) volbách opět úspěšná, vyžádá si to velké úsilí nejen při primárkách a kampani, ale průběžně a dlouhodobě. Představitelé ODS musí trpělivě a vstřícně komunikovat s dobrovolnými hasiči, divadelníky, myslivci, sokoly i orly, skauty i pionýry, ale také lokálními sdruženími proti skládkám, pro obchvaty nebo pro přechody, zkrátka a dobře s celou tou občanskou společností, kterou stále mnozí ve straně považují za zplozence pekla. A pokud mezi nimi uvidí lidi inteligentní, schopné a poctivé, musí jim také umět nabídnout kandidaturu do zastupitelstva, bez administrativních překážek a klacků pod nohy.

Co platí na úrovni měst a obcí, platí v nemenší míře i pro politiku celostátní. Byly doby, kdy na Kongresy ODS přijížděli přednést zdravice lidé z Konfederace politických vězňů, Asociace soukromých zemědělců, Hospodářské komory, Stomatologické komory, Lékárnické komory a dokonce i Asociace svobodných odborů a odborového svazu zemědělců. Ti všichni věděli, že i když ODS třeba nechce a nemůže přijmout 100% jejich požadavků, je to strana, která má smysluplný program, při jehož přípravě jim naslouchala. To je důvěra, o kterou bude muset ODS v příštích letech tvrdě bojovat…