Jan Kuklík: Osudový rok vztahu Čechů a Němců v Československu

29.05.2018 7:36 | Zprávy

Od konce roku 1937 bylo zřejmé, že problematika národnostních menšin v ČSR nebude jen vnitrostátní záležitostí. Československá diplomacie neměla sílu zabránit tomu, aby se menšinový problém stal otázkou mezinárodně politickou, která hrozila díky čs. spojeneckým vazbám přerůst do evropské války.

Jan Kuklík: Osudový rok vztahu Čechů a Němců v Československu
Foto: Ilustrační foto pixabay.com
Popisek: Válka - ilustrační foto

Hitlerovo Německo dávalo najevo, že přechází od politiky likvidace mírových smluv k přípravě územní expanze. To mělo pocítit právě Československo, které bylo Hitlerem označováno za „versailleský“ zmetek. Hitler nechtěl pouze připojit území obývané německou menšinou, ale hodlal začlenit české země, jako „staré říšské území“ k Německu a uvažoval i o etnickém zničení českého živlu v tomto prostoru.

Hitlerův odpor vůči Československu však vyplýval i z jeho nenávisti k jeho demokratickému režimu, který například umožňoval, aby v ČSR nacházeli azyl příslušníci německé antinacistické emigrace. Německé vojenské velení naplánovalo proti Československu válku. Ve vojenských směrnicích z 24. června 1937 označovalo útok na Československo jako „Fall grün“. V listopadu 1937 se uskutečnila tajná porada Hitlera s německými generály, na níž Hitler vytyčil hlavní linii své politiky vůči střední Evropě. Agrese měla směřovat nejprve vůči Československu a Rakousku. Hitler předpokládal, že Západ nezasáhne ani ve prospěch Rakouska, které hodlal připojit k třetí říši, a nakonec ani ve prospěch Československa.

Na počátku roku 1938 se nacistické plány dostaly do stadia realizace. To bylo patrné zejména poté, co Hitler přednesl 20. února 1938 v říšském sněmu projev, v němž vyzval k převzetí odpovědnosti za 10 milionů Němců žijících v okolních státech, a zvláště poté, co došlo 13. března 1938 k připojení Rakouska k Německé říši. Británie a Francie si válku nepřály a pro jejich politiku mírového řešení sporu s hitlerovským Německem se vžilo označení politika appeasementu – usmiřování agresora. Pro Československo se stalo osudovým problémem, že jeho hlavní mezinárodně politická opora – Francie – byla oslabena vnitropolitickými spory i negativním vztahem veřejného mínění k válce. Stále zřetelnější též bylo podřizování se francouzské zahraniční politiky Británii. Na tomto faktu nic nezměnil ani nástup nového francouzského kabinetu Eduarda Daladiera v dubnu 1938.

Roli Hitlerova nástroje k rozbití československého státu sehrála Henleinova Sudetendeutsche Partei (SdP). Ostatně Henlein v tajném dopise A. Hitlerovi 19. listopadu 1937 potvrdil, že cílem politiky SdP je začlenění českých zemí do Německé říše. Úplné ztotožnění se SdP s agresivními záměry Německa dobře ukazuje průběh jednání zástupců SdP s československým prezidentem a vládou v roce 1938. V březnu 1938 přijal Henlein Hitlerovu směrnici klást čs. vládě takové požadavky, které by nemohla přijmout. Skončila také politika německého aktivismu. 22. března 1938 totiž vystoupili z čs. vlády němečtí agrárníci a poté i křesťanští sociálové.

V dubnu 1938 SdP na sjezdu v Karlových Varech formulovala 8 požadavků, které jsou známy jako tzv. karlovarský program. Patřilo k nim uznání německé národní skupiny, samospráva německého území a svoboda hlásání „německého světového názoru“, tj. nacionálního socialismu. Henlein program předložil prezidentu Benešovi a vládě. SdP hodlala odmítnout i připravovaný národnostní statut, který podstatným způsobem rozšiřoval menšinová práva a vycházel německé menšině vstříc v jazykových i správních otázkách. Navíc mohl Československu získat sympatie u Británie a Francie jako důkaz toho, že Československo hodlá menšinovou problematiku řešit. O to více se stupňovala propagandistická tažení proti Československu jako státu, který utiskuje menšiny a zejména své Němce.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Jiří Horák, Ph.D. byl položen dotaz

S kým bysme měli vést válku?

Když se tak připravujeme na válku a chcete posílit rozpočet na obranu, proti komu myslíte, že bude válka vedena? Rusko proti všem? Ač je podle mě Putin šílenec, podle mě vzhledem k tomu, že jaké má problémy na Ukrajině, nemyslím, že by útočil na někoho dalšího, navíc třeba my. Jsme přeci v NATO, a t...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Halík: Hon na čarodějnice, nebo...

12:04 Jiří Halík: Hon na čarodějnice, nebo...

Europoslanec Niedermayer z TOP 09 cítil potřebu se vyjádřit k případu Marine Le Penové. Europoslance…