Západ má v jednom ohledu velké štěstí. Dopad sankcí na Rusko se shodou okolností snoubí s efektem prudkého propadu cen ropy. Nelze zcela přesně rozklíčit, co působí silněji, ale zjevné je, že obojí dohromady si vybírá svou daň a ruská ekonomika silně oslabuje.

(Přitom nízké ceny ropy rozhodně nejsou konspirací Západu vůči Rusku, protože z globálního pohledu je možná důležitější, že přivedou na buben americké investory do nových způsobů těžby z břidlic a olejnatých písků.)

Minulý týden ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že Rusko ustupuje od projektu plynovodu South Stream pod Černým mořem. Zároveň vyzval ruské občany, kteří si uložili nezdaněné peníze v cizině, aby je převedli beztrestně zpátky do Ruska.

Také si všimněme, jakou paniku v Rusku vytvořila obava, že by země byla odříznuta od mezinárodního platebního systému SWIFT.

Neexistují asi lepší důkazy o tom, že se Putin ocitá pod obrovským tlakem.

Je taktéž potěšující, že Evropská komise zachovala ve vztahu k ruskému plynovodu jasný postoj, odmítla ho z antimonopolních důvodů a nenechala se zlobbovat. Taktéž je dobře, že Angela Merkelová přiostřila svoji rétoriku vůči Putinovi a ostře ho nyní kritizuje.

Jenže je tu na druhé straně také vývoj, ze kterého mrazí a který je značně znepokojivý. Stále více to vypadá, že postoj kancléřky nemá v německé politice širokou podporu.

Svědčí o tom dopis osobností německého byznysu a politiky, který protestuje proti válce a je jako opsán z nejrůznějších výtvorů kremelské propagandy.

Francie zatím odmítla dodat Rusku vrtulníkové lodě, na druhé straně tu máme nečekanou zastávku francouzského premiéra v Moskvě, přičemž to vypadá, že jeho krok nebyl vůbec ani s německou kancléřkou Merkelovou, ani třeba s Evropskou komisí konzultován.

Příliš nepotěší, když Hollande tvrdí, že ho náhlé přistání v Moskvě napadlo v letadle. Ruská vláda tvrdí, že to bylo dohodnuto před 14 dny v Austrálii.

Rusové nemají na South Stream peníze, ale místo aby se Evropa radovala, lobbují členové EU, Maďaři, Rakušané i Bulhaři ve smyslu, aby se jednání o South Streamu obnovilo. Možná i proto předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nevyloučil, že se jednání s Rusy o projektu možná obnoví.

Špatnou zprávou jsou i očekávané rozbroje uvnitř EU i eurozóny, které Evropu oslabují. Němci útočí na Francouze, že málo reformují, Francouzi kritizují Němce, že tak nahrávají francouzským extremistům a populistům.

Eurozónu čeká vnitřní boj o to, co smí a nesmí dělat Evropská centrální banka, a v Itálii roste politický apetýt po odchodu země z eurozóny.

Slovenský premiér Fico, který straší válkou, a český prezident Zeman, který vykládá o finlandizaci Ukrajiny, představují další velké nepříjemnosti.

Pokud je cílem i metodou ruských tajných služeb Evropu rozkližovat a rozdělovat, pak bohužel zatím není moc jasné, kdo v tomto plíživém konfliktu vyhrává.

Faktem je, že Evropa má velký potenciál nejednotnosti a vnitřních rozbrojů i bez Putina a ruských tajných služeb. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.