Ochrana informací o občanech v EU nabrala nařízením požadavků GDPR byrokratickou turbulenci a nechala vydělat zejména školicím firmám, kteří masově vtloukají organizacím, jaké hory papírů musí spotřebovat k splnění těchto náležitostí.

Nesmět vědět o někom, kdy a kde se narodil, když si to stejně najdeme bleskově ve veřejných registrech, je paradoxní. Stejně tak si pomocí internetových map okamžitě najdeme majitele nemovitostí v celé ČR, včetně detailních leteckých pohledů na jejich pozemky.

Co je ale závažnější, je fakt, že v době životům nebezpečné pandemie si občané nemohou zjistit informace o tom, kde se vyskytují zejména již nakažení spoluobčané. Lze zjistit jen hrubé lokální výskyty pomocí semaforových map max. do úrovně okresu. Přehledy o konkrétních nakažených občanech nemají ani pracovníci zastupitelstev obcí a měst. Na tyto informace je embargo a lze se je dozvědět pouze pokoutným způsobem, zejména systémem jedna paní povídala.

Logicky se lidé mohou nakazit ve velkých domech od utajených nakažených nebo karanténovaných spolubydlících, i přes zákazy tito vycházejí z bytů, přijímají návštěvy, mají otevřená okna, používají balkóny. Jsou ale podle pravidel našeho státu utajeni a nesmějí být prozrazeni. Nesmí snad být dokonce prozrazen ani žák, který nepřijde kvůli nakažení do školy a spolužáci s ním byli ve styku.

Vím, že to zní neeticky, ale proč neexistují legislativa a nařízení o tom, aby byly označeny např. certifikovanými samolepkami se symboly viru vchody do společných domů, kde jsou aktuálně nakažení a nakonec i dveře jejich bytů. Samozřejmě by k tomu měla být zavedena služba, která by označení aktualizovala. Zdraví občané by si mohli takto adresně dávat pozor, vyhýbat se označeným domům a bytům. Snížilo by se tím i prohřešky nakažených, kteří bezohledně porušují pravidla karantény, protože by o se báli kritiky spoluobčanů. Jde přece o životy a trvalé následky na zdraví občanů, to je velice závažný argument.

Lidé, kteří jsou nosiči viru a nemají žádné příznaky, jsou největší neznámá. Dosud není jasné, jak dlouho vir mohou přenášet, ani jestli se ho vůbec někdy zbaví a hlavně jak. Proč se tato neznámá neřeší a nechává se dál nosiče šířit nekontrolovaně virus? Snad by tomu pomohlo testování všech, jak navrhoval nedávno ministr zdravotnictví, ale údajně by to mělo být jen dobrovolné.

Jan Novotný

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.