Diskuse o zavedení nějaké formy základního či nepodmíněného příjmu se staly zase o něco viditelnějšími, když jeden z vítězů nedávných italských parlamentních voleb, Hnutí pěti hvězd (M5S), měl jeho zavedení ve svém volebním programu. M5S tím myslelo, že hodlá poskytovat pravidelné darované peníze bez práce pro každého občana (vydělávajícím ne fakticky, ale jen účetně). Třebaže se někdy uvádí, že tyto dávky by odstranily armádu byrokratů, která rozhoduje o konkrétní pomoci v nezaměstnanosti, jde o pošetilý nápad. Zbyněk Hutar se ve svém článku pro PL tyto ideje snaží korigovat tím, že by základní příjem na úrovni celé Evropské unie zavedl pouze pro matky. Tvrdí, že žádná matka své dítě neošidí, kdežto muži by propadli zahálce, gamblerství a alkoholismu, k čemuž mají větší sklony. Hutar, který se bojí vymírání populace, si myslí, že při nestabilitě dnešních rodin se matky zdráhají mít děti, protože by po rozpadu vztahu zůstaly bez prostředků, a tak by jim navrhovaný mateřský příjem poskytnul alespoň nějakou kotvu. Aby nebyl základní příjem pro matky zneužíván, dává autor dokonce zvážit zavedení zásady, kdy by výše příjmu, který by podle něj připadl matce s dítětem do patnácti let věku, závisela na dosavadním platu ženy, tedy čím byl doposud vyšší, tím by byla vyšší i dávka. Zároveň se Hutar zamýšlí nad možností pozdějších porodů, které už dnes umožňují reprodukční kliniky, čili tzv. asistovaná reprodukce. Celou autorovu rozsáhlou argumentaci si lze přečíst zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Zbynek-Hutar-Hnuti-peti-hvezd-chce-zakladni-prijem-pro-vsechny-Mel-by-ale-slouzit-pouze-matkam-527293

Třetinu daní spolkne „výběr“, druhá se rozkrade a teprv třetí se vrátí

Z obecného hlediska lze k základnímu příjmu, nehledě na to, že ho Hutar chce přiřknout pouze matkám, uvést následující: Pokud dobře chápu model obecného výpočtu, jak je zmiňován v autorově původním textu, tak by zaměstnancům zůstala výše příjmu zachována, jen by místo zaměstnavatele část mzdy platil stát. Stát by peníze získal větším zdaněním zaměstnavatelů i zaměstnanců. Kde by tedy ale vznikla nějaká hodnota? Já se k byrokracii a přerozdělování stavím skepticky. Daně se vyberou, fajn. Jenže jedna třetina padne na náklady s výběrem daní, druhá se rozkrade a třetí se k lidem vrátí. Putuje ovšem často k jiným lidem, než k těm, kteří ty daně zaplatili. Do nákladů na výběr daní počítám finanční úřady, celníky, policii, státní zastupitelství, soudy, věznice. Lidé pochopitelně nechtějí ze svých vydělaných peněz odevzdat polovinu, v tomto případě spíše dvě třetiny, do přerozdělovacího kolečka.

Třebaže Hutar zvažuje ovlivnit výši jím koncipovaného mateřského příjmu směrem vzhůru s ohledem na dosavadní pracovní historii matky, jsem k tomu skeptický. Co to vlastně znamená „pečovat o děti“, jak autor píše? Když matka nechá svých pět dětí běhat kolem paneláku, pečuje o ně? I kdyby byly nastavené podmínky, jak dobře je rodič povinen se o dítě starat, kdo bude vše kontrolovat? Kolik dalších Čechů se na mateřský příjem složí?