Populární písničkář dal k využití písně souhlas, dokonce zadarmo.

Zastánci občanské společnosti by mohli jásat, že se intelektuální elita národa tak razantně vyjadřuje ke společenským otázkám a že umělci nezpívají pořád jen o lásce. Je samozřejmě otázkou, co vedlo jinak apolitického písničkáře k tomu, že se tak s takovým zaujetím věnuje vyloženě odbornému ekonomickému tématu.

Zřejmě chtěl překlopit euroskepticismus i do písňové tvorby, a podpořit tak ODS, ke které cítí dlouhodobé sympatie. Již před sněmovními volbami v roce 2006 se oblékl do modrého s tím, že modrá je barva, kterou bude volit.

Určitou omluvou může být skutečnost, že píseň vznikla v době, kdy byly české noviny plné zpráv a komentářů nejrůznějších odborníků, které předvídaly rozpad eurozóny, bankrot Řecka a jeho přechod ke zmíněné drachmě. K ničemu takovému přes veškeré úsilí českých médií kupodivu nedošlo. Vývoj v Evropě jde naopak opačným směrem.

To samozřejmě nevadí ODS, aby na boji s eurem postavila svoji kampaň před volbami do Evropského parlamentu, ačkoli o přijetí společné měny europarlament vůbec nerozhoduje. Jde o klasický marketinkový tah, který sází na tradiční český euroskepticismus, který je produktem mediální masáže posledního desetiletí, kdy EU byla líčena jako ďáblův výtvor.

Vzpomeňme, jak jsme zcela vážně diskutovali o tom, že za naši korupci jsou odpovědné evropské dotace, nebo protestovali proti omezování naší suverenity, když Evropská komise zavedla energeticky úsporné, ale poněkud dražší žárovky. Není pak ani tak divu, že – jak zpívá náš Jarek – „český člověk strach má“. Dokládá to i nejnovější zjištění britského centra Open Europe, podle kterého se Češi nejméně ze všech členských států zajímají o EU.

Snaha vyvolat strach z EU a postavit se do role zachránců je patrná i z volebních spotů jiných politických stran, jejichž zástupci se tímto způsobem snaží dosáhnout slušné platy, které evropští poslanci pobírají. Nakonec i na této stanici se objevují zcela vážně míněné dohady o krachu projektu EU.

Změna přístupu k EU, která přišla s nástupem nové vlády a proevropského prezidenta, se na postojích veřejnosti zatím projevila minimálně. Novináři, intelektuálové a angažovaní umělci by se možná měli sami zbavit strachu, že na ně bude pohlíženo jako na eurohujery. Strachu českého člověka a z něho vyplývajícího nezájmu o Evropu lze čelit jedině racionální debatou. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.