Stranická příslušnost zástupců lidu nehrála, když došlo na omezení dosti extenzivní ochrany před zákonem, absolutně žádnou roli. Za svá práva se dokázali bít jako lvi třeba senátor Dryml, dříve člen ČSSD, dnes Zemanovec, nebo poslanci současné vládní koalice jako Walter Bartoš nebo Daniel Korte.  

Argumenty proti omezení nedotknutelnosti jsou pořád stejné. Jde prý o čirý populismus a laciné nadbíhání voličům. Často zaznívá varování před možnými důsledky policejní šikany. Senátor Dryml se kupříkladu snažil ovlivnit své kolegy slovy: „Lov začíná“. V této souvislosti je s podivem, že sami zákonodárci, kteří jsou odpovědni za existenci právního státu a při jiných příležitostech nás ubezpečují, že přece žijeme v demokracii a právním státě, najednou našemu právnímu řádu absolutně nevěří. To nakonec ukázali debaty o vydání jednotlivých zákonodárců trestnímu stíhání, ve kterých byly hlavními argumenty odpůrců vydání špatná práce policie a nedostatky v průběhu trestního řízení.  

Bohužel nikdo z obhájců poslanecké nebo senátorské nedotknutelnosti nevysvětlil, jak to tedy se špatnou a tendenční prací policie a orgánů činných v trestním řízení je, případně co poslanci udělali pro to, aby takové přehmaty nebyli možné. Přitom jde bezesporu o velice závažné tvrzení. Co si potom mají myslet obyčejní občané, které nikdo nechrání a jsou policejním lovcům vydání zcela na pospas, když ani zákonodárci se zde necítí bezpečně?  

Nicméně tento týden udělal poslanci významný krok, který by mohl znamenat určité omezení imunity, lépe řečeno té její části, která umožňovala, aby zastupitel jednou odmítnutý k vydání spravedlnosti již nikdy nemohl být za dotyčný čin stíhán. Důvody, proč se při osmnáctém projednávání omezení imunity - možná – nebude opakovat stejný scénář, jsou podobné, jako při schvalování přímé volby prezidenta, kdy si také naši volení zástupci omezovali svá privilegia. Jde jen o tlak veřejného mínění. To se nakonec projevilo již při projednávání žádostí o vydání Vlasty Parkanové, kterou přes urputný odpor ministra financí Kalouska sněmovna vydala. Za tento vývoj si ale mohou poslanci sami. Důvodem znechucení veřejnosti je jen a jen jejich chování, ať již jde o mediálně propíranou činnost Davida Ratha či třeba přítomnost pravomocně odsouzeného poslance Pekárka, který jen čeká na nástup do vězení.  

Na druhou stranu je nutné poněkud zchladit nadšení z náhle vstřícné reakce poslanců vůči názoru veřejnosti. Imunita našich zákonodárců je pořád pojata velmi široce a jak ukázalo nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu v případě nepravomocně odsouzeného Víta Bárty, jakákoli trestná činnost páchaná v prostorách Poslanecké sněmovny podléhá imunitě.  

Přesto bude nyní zajímavé sledovat, co to udělá omezení imunity v Senátu, kde má většinu ČSSD, jejíž senátoři při projednávání minulého pokusu o omezení imunity zařídili svoji nepřítomností jeho nepřijetí. Ukazuje se, že soustavný tlak veřejnosti má v určitých případech přece jen naději na úspěch, byť to trvá neuvěřitelně dlouho a zákonodárci jsou mimořádně vynalézaví zejména v hledání procedurálních kliček, kdy se tváří, že by něco hrozně rádi schválil, ale z nějakého objektivního důvodu to prostě nejde.