Máme-li ovšem být přesní, jeden z návrhů je zaměřen nikoli proti politickým stranám jako takovým, ale spíše proti malým politickým stranám. Mám na mysli návrh na zvýšení na počtu volebních krajů ze současných 14 na 35. Za skutečně klíčové lze ale - ze Zemanem navrhovaných změn - považovat posílení možnosti takzvaného "kroužkování". Jistě si ještě pamatujeme, jakou spoušť způsobilo v roce 2010 náhle objevené kroužkování v pracně vybojovaných kandidátkách. A tehdy byla hranice pro posun na kandidátce 5 procent. Současné Zemanem navrhované snížení preferenčních hlasů na tři procenta by jistě znamenalo ještě menší jistotu pro zasloužilé straníky v čele kandidátek. Podobný charakter má i takzvané panašování, kdy by si volič mohl vybírat v jedné volbě osobnosti napříč politických spektrem, což známe z komunálních voleb.

Prezident ovšem nemůže předkládat vlastní návrhy zákonů, nicméně někteří sociálně demokratičtí senátoři již připustili, že by mohli jeho návrh na změnu volebního systému předložit. Představitelé ostatních stran se ale k Zemanovým návrhům staví velmi chladně. V tom se jim není co divit. Ovšem na druhou stranu si za podobné iniciativy mohou samy. Politické strany dnes fungují jako uzavřené struktury sloužící jen ku prospěchu zasloužilých členů, kteří si své místo vyseděli na nekonečných schůzích. Přitom někteří členové sedí na svých místech snad již od dob, kdy dokončili střední školu. Pokud nějaká strana přijímá nové lidi, je to vždy podezřelé a většinou jde jen o účelové zvýšení počtu členů před důležitými stranickými volbami. Přirozený kariérní postup, kdy politici schopní oslovovat veřejnost a schopní kvalitně spravovat věcí veřejné, stoupají vzhůru, v žádné straně neexistuje. Nahoru postupují většinou ti, kteří si buď dokáží opatřit více dušiček, nebo získat pro svoji stranu více finančních prostředků. V takové situaci se nemůžeme divit jak myšlenkové vyprahlosti a ideologické sterilitě, jaká ve stranách panuje, stejně jako odtrženosti partajních sekretariátů od běžného života.