Později začali politici tvrdit, a většina médií to převzala, že být ministrem je politická pozice a na odborné řízení resortu jsou jiní lidé. Tato argumentace samozřejmě opomíjí skutečnost, že u nás na ministerstvech neexistuje něco jako státní tajemník, který by resort po odborné stránce skutečně řídil.

Samozřejmě se již v minulosti objevovaly případy, kdy si premiér jmenováním nějakého politika ministrem řešil vlastní mocenské problémy, ovšem současná vláda – především díky personální politice premiéra Nečase – dovedla tento systém k absolutní dokonalosti.

Podíváme-li se na důvody jmenování posledních ministrů Nečasovy vlády, tak zřetelným jednotícím prvkem je někdy až zoufalá snaha pana premiéra odměnit, udobřit si či zavázat si některé regionální organizace ODS, a současně potrestat ty vzpurné nebo příliš samostatné. Tak tomu bylo u jmenování ministra životního prostředí, zemědělství, průmyslu a obchodu a naposledy i ministra spravedlnosti.

Nyní to ovšem vypadá, že si podobné praktiky osvojili i jiní šéfové stran, lépe řečeno uskupení, která ani stranami nejsou. Mimořádnou učenlivost projevila Karolína Peake, která v parlamentu vede takzvanou platformu LIDEM, což je marketingová zkratka liberální demokracie. Nyní se tato stoupenkyně liberalismu zřejmě rozhodla využít problémů, které má ministr Dobeš s registrem vozidel, aby řešila své vnitroplatformní problémy.

Ministr Dobeš se sice přihlásil k platformě LIDEM, aby mohl v Nečasově vládě po odchodu Věcí veřejných do opozice být dál ministrem, jeho problémem ovšem je skutečnost, že není poslancem. Nemůže tedy nijak přispět k stabilitě křehké vlády, na které je budoucnost Karolíny Peake a celé platformy závislá. Takže paní Peake podle všeho podlehla pokušení, že by mohla Dobeše vystrnadit z vlády a na místo ministra dopravy dosadit někoho z poslanců, ať již jako odměnu za věrnost nebo naopak jako podchycení váhajícího přeběhlíka. Jinak si rychlost, s jakou hodila svého ministra přes palubu, lze těžko vysvětlit.

To samozřejmě nic nemění na tom, že fungování – tedy v pravém smyslu nefungování – centrálního registru vozidel je skandální a na ministrovu hlavu padá celá řada závažných pochybení. Je pravdou, že výběr dodavatelské firmy, který byl provedený bez výběrového řízení, proběhl před Dobešovým nástupem do funkce. To samozřejmě snímá vinu jen z části.

Ministr měl trvat na zkušebním provozu a také měl podniknout razantnější kroky, aby přiměl dodavatele registr zprovoznit. Bohužel i tato státní zakázka probíhá podle známého tuzemského vzorce. Ukázalo se, že inkriminovaná firma vydělala na státních zakázkách velmi slušné peníze a že v době, kdy byli naštvaní motoristé konfrontováni s výsledkem její práce, dostala novou a velice zajímavou zakázku na ministerstvu obrany.

Ministr Dobeš má také vzor v chování svého služebně staršího kolegy Drábka, jehož podřízení rovněž utratili značné sumy za podobné softwarové dobrodružství, které nakonec odskákali občané, z jejichž daní bylo placeno.

Z postupu Karolíny Peake nevyplývá, že by měla zájem na odhalení další tunelu odklánějícího – abychom použili oblíbené slovo – peníze ze státního rozpočtu. Její postup sleduje pouze řešení vnitřních problémů její platformy pomocí přerozdělování postů.

Průběh kauzy Centrálního registru vozidel tak opět předvádí, jak to v českých luzích a hájích se správou věcí veřejných chodí. Nikomu z politiků nejde o věcné vyšetření evidentního skandálu, případně potrestání viníků, ale jen o momentální politický profit. To potvrzuje podezření, že systém korupce je příliš pevně zakořeněn a že z něho profitují všichni, kdo nějakým způsobem rozhodují o veřejných financích.

Média bohužel rozkrývání pozadí závažných kauz mnoho nepomáhají, protože se soustředí na personální rošády, jež jsou pro novináře zajímavější, než pracné pátrání po skutečných vinících zoufalého stavu nakládání s veřejnými financemi. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty