Zbrojením svět neutrácí jen peníze. Utrácí pot svých dělníků, genia svých vědců, naděje svých dětí.
Dwight D. Eisenhower

Válka někdy může být nutné zlo. Ale ať je jakkoli nutná, vždy je zlem, nikdy dobrem. Nenaučíme se žít pospolu v míru, když si budeme jeden druhému zabíjet děti.
Jimmy Carter

Spojené státy mají bojovnost geneticky zakódovanou

Za celou dobu své existence jejich obyvatelé prožili pouze jednadvacet kalendářních let v míru. Zvolte si kterýkoli rok od vzniku USA (1776) a z devadesáti jedna procent je jisté, že během něho Američané někde bojovali.

Historici nemohou žádného amerického presidenta označit jako „mírového“, všechny naopak lze považovat za „válečné“ presidenty. Spojené státy nikdy nezažily jedno jediné desetiletí, aniž by někde nebojovaly. Jedinou mírovou pětiletku (1935-40) jim dopřála isolacionistická politika za Velké deprese.

Války stojí peníze. Války, které Spojené státy vedou od památného11.září 2001 pod praporem boje proti terorismu na Středním východě a v Afghánistánu stojí obrovské peníze. O tom kolik zbrojení a válčení dělá, když se vše sečte, kolují různé dohady. Některé pocházejí z Pentagonu, jiné z dalších ministerstev. Nakolik jsou spolehlivé je jedna věc, druhá je, že mají vadu—jsou neúplné a dílčí.

Skupina statistiků, vědců, právníků a dalších oborníků bostonské Brown University to nyní spočítala všechno dohromady. Konečné číslo je astronomické: 5, 900.000.000.000. dolarů.

Téměř šest trilionů pro Američany, bilionů pro Evropany. Tak či onak, z těch dvanácti nul se točí hlava a jejich smysl člověku uniká. Zkusme jej přiblížit. Abyste našetřili bilion, by vyžadovalo mimozemský příjem a spořivost: po osmdesát let byste museli vydělat každý den 34 milionů a neutratit ani floka. Do hrobu si tolik peněz nevezmete a tak v návalu šlechetnosti se rozhodnete, že je dejme tomu věnujete na vzdělání svých bližních. Za předpokladu, že universita stojí 30 tisíc ročně, můžete zaplatit 8,330.000 mladým lidem čtyřleté vysokoškolské studium.

Ale vraťme se zpět k USA. Jedna vláda za druhou, demokratická jako republikánská, se neodvážily hodit ty hory dolarů za zbrojení a válčení na současníky, aby je nesmetlo volební tsunami. Nepřiznaly proto všechny výdaje v rozpočtu, ale skryly značnou část v dodatečných položkách, schvalovaných pro krizové situace v zahraničí. Tyto výlohy se pak objeví na účtu státního dluhu. Je to nekalá daňová praxe, ale v různých obměnách běžná i v jiných státech, která uleví břímě současníků a zatíží jejich potomky v duchu hesla po nás potopa.

I kdyby USA nakrásně stáhly vojska z válečných zón a Pentagon zavřel všech víc jak 900 základen roztroušených po světě, úroky za zahraničí vojenské operace budou během několik desítek let nabobtnávat a pomohou zvýšit národní dluh nejméně o 7,900.000.000.000 dolarů.

K dnešnímu dni dluh činí víc jak 21 trilionů dolarů, což činí 64,464 na muže, ženu a na kojence a 174,322 na poplatníka.

Během příštího desetiletí se má národní dluh vyšplhat na 25,000.000.000.000 dolarů.

Jestli tohle není skluz po zledovatělém kopci do dluhové pasti, co jiného to může být?

Jsou dva způsoby, jak přibrzdit

Zvýšit daně. Ale která vláda bude mít k tomu potřebnou politickou kuráž?

Prodat spoustu státních dluhopisů. Ale kdo je koupí? Rusové se jich už zbavili. Číňani jich mají nejvíc a snaží se je udat, jak mohou. Japonsko a Evropa je prodávají tak, aby nevzbudily nevoli Washingtonu a o koupi moc nestojí.

„Shrnuto a podtrženo, vysoké válečné výdaje představují problém pro národní bezpečnost, protože jsou neúnosné,“ varovala Neta Crawfordová, profesorka politické vědy, když představovala veřejnosti závěrečnou zprávu bostonského týmu.

Průměrný americký poplatník přispěl na úhradu výdajů za války v posledních sedmnácti letech slušnou sumou ve výši 23.386 dolarů. Pro představu tolik zhruba činí roční výdělek velmi kvalifikovaného prodavače ve Walmartu.

Pro zbrojení a pro války 61 procent. Pro všechno ostatní burské oříšky.

Podle Crawfordové vyhlídky na nějakou úlevu jsou nulové.

Příští rok, stejně jako letos, největší část z daní půjde Pentagonu, 3.456 dolarů. K tomu je nutno přičíst 426 dolarů na podporu veteránů. Naproti tomu daňový příspěvek na školství bude činit 580 dolarů a na sociální účely jen 80 dolarů.

Namítnete, že dnes zbrojí kdekdo a my, poplatníci v širém světě, děláme oslíčku otřes se. Máte pravdu. Loni jsme vysolili dohromady 1,700.000.000.000. dolarů, letos to má být nejméně o jedno procento víc a v příštím už vzroste o půldruhého procenta, čili o 15,000.000 dolarů. Tyto odhady uveřejnil New York Times, ale jiné zdroje uvádějí vyšší čísla.

Co roztáčí kola války, jsou peníze

Každá válka je o penězích, protože vytváří spoustu peněz, umožňuje rychle bohatnout a nadělat obrovské jmění. Nechybí tudíž pobídka najít a označit nepřítele, kterému je třeba vyhlásit válku, a pak ji udržovat co nejdéle. Historie učí, že národy nejsou chtivé války, válkychtiví jsou jejich vůdcové a elity. Prostí lidé umírají, když mocní válčí.

George Orwell napsal, že k válkám proti cizím zemím dochází pouze, když majetné třídy si myslí, že z ní budou mít zisk. Peníze hnojí války a války hnojí peníze. A v tom je jádro pudla. Kdybychom přeťali tuto páchnoucí pupeční šňůru, neválčilo by se tak dlouho na Středním východě a v Afghánistánu, nebyly by tam miliony mrtvých civilistů, převážně žen a dětí, neměli bychom v Evropě syrské, irácké a afghánské uprchlíky. Tamní končiny by nebyly v troskách a v chaosu, ale prospívaly a státy by byly platnými členy mezinárodního společenství. Většina ze sedmi tisíc amerických vojáků a čtrnácti tisíc žoldáků, kteří tam zahynuli na bojištích, by dnes ještě žila.

Dá se s tím něco udělat?

Optimista mávne rukou. Co řekne pesimista, uhodnete. Realista se zeptá, zda je něco, co lidé ještě nezkusili? Má pravdu. Bojovníci za mír vystříleli všechnu munici, od petic, plamenných řečí, přes protesty proti válce, k mírovým pochodům a bůhví co ještě.

Nicméně a přece jen co kdyby lidé, kteří jsou proti zbrojení a proti válčení, co kdyby místo řečnění a protestů zcela pokojně, ale odhodlaně přestali na ně platit. Na zbraně a na válku už nedám ani šesták! Zavřete si mne, pustit mě musíte.

Tato myšlenka není včerejší. Vyslovil ji americký filosof a básník Henry David Thoreau (1817- 1862), považovaný za otce občanské neposlušnosti.

„Kdyby tisíc lidí nezaplatilo letos daně,“ napsal v uprostřed války s Mexikem, „nebyl by to žádný násilný a krvavý počin, jako když je zaplatí a umožní státu páchat násilí a prolévat nevinnou krev.

Ve skutečnosti je to mírumilovná revoluce, jestli vůbec taková věc je možná.“

Sen, říkáte? A proč ne?

Lidské sny jsou jako ponorné řeky, objeví se, zmizí, někdy na krátkou dobu, pak třeba zas na delší, pokaždé se vynoří silnější, a když jednou zůstanou na povrchu, smetou všechny překážky a svět se změní.

PS: Víc o daňových disidentech se dozvíte na Googlu: NO TAXES NO WAR MOVEMENT

Jan Vítek

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.