Poté, co McMaster byl potřetí čekatelem na třetí hvězdičku a potřetí byl přeskočen, rozbřesklo se mu, zařadil se a obrodil. Z rebela se stal poslušný voják. Mezitím se už vyznamenal v poli v Afghánistánu a v Iráku. Byl konečně povýšen.

Než byl vysvěcen a pomazán na poradce prezidenta pro národní bezpečnost řídil armádní středisko pro studium budoucích válek. V této funkci podal loni v dubnu svědeckou výpověď o stavu a bojové připravenosti amerických pozemních sil před kongresním výborem pro armádu, jemuž předsedá republikánský senátor John McCain. Prohlásil, že výzbroj americké armády silně zaostává za jinými mocnostmi, jmenovitě Ruskem. Například „bojová vozidla Bradley a tanky Abrahams budou brzy zastaralé...ale „zůstanou v armádním inventáři ještě 50 až 70 let. Dodal, že Amerika je pozadu také ve vývoji a bojovém využití dronů.

Generál-plukovník McMaster bude vrchním rozvědčíkem a bdícím, nikdy spícím okem prezidenta Trumpa. Má v popisu práce šeptat mu do ucha zčerstva všechny důležité události, veřejné i tajné, k nimž ve světě dojde, a které mohou ovlivnit bezpečnost a zájmy Spojených států. Jeho vliv na bezpečnostní a zahraniční politiku může být klíčový.

Pár McMasterových nedávných výroků pootvírá škvírku do jeho štábního uvažování:

„Myslím si, že co mohlo být tečkou za obdobím studené války, je ruská invaze Ukrajiny a obsazení Krymu. To byl...vlastně nebyl nový počin v oblasti ruské rozpínavosti. Myslím, že byste se museli vrátit zpět k roku 2007, kdy Rusko zaútočilo na Baltské státy hospodářsky, a k napadení Gruzie v roce 2008."

„Ačkoli mohlo být očividné, aspoň od roku 2008, že Rusko mění svoje geostrategické chování...to, co vidíme dnes, k čemu se zřejmě probouzíme, je hrozba Ruska, které vede válku za strategicky omezené cíle—jako je obsazení Krymu a napadení Ukrajiny—s nulovými ztrátami, následnou konsolidaci získaných území, a naši reakci a našich spojenců Rusové vydávají za stupňování napětí."

McMaster je sečtělý a pečlivě sleduje mezinárodní události. Proto „dobře ví, že Gruzie zaútočila na Jižní Ostii, a že Putin, který byl v té době v Soči na olympiádě, pouze reagoval," napsal známý americký publicista a komentátor Mike Whitney. „Proč McMaster záměrně přechází tyto skutečnosti? A proč nevysvětlí, jak byla volená ukrajinská vláda svržena pučem organizovaným ministerstvem zahraničí, které vedla Clintonová? Fakta o tom jsou běžně k dispozici každému, kdo se vážně zajímá o Ukrajinu. Zdá se zcela jasně, že McMaster překrucuje pravdu proto, aby zdůvodnil válku s Ruskem."

McMaster předepisuje na ruskou rozpínavost tuto léčbu: „Co je třeba udělat, abychom odstrašili silný národ, který válčí za omezené cíle se slabšími státy...je předsunutá obrana, aby se pro něj zvýšila rizika na hranici (viz obklíčení Ruska vojsky NATO, pozn. aut.), a abychom mohli zvolit odstrašovací přístup, který je v souladu s odepřením možnosti (agrese), to znamená přesvědčit nepřítele, že nemůže uskutečnit útočné záměry za přijatelnou cenu, jednak vzhledem k naší případné odvetě v zahraničí, jednak hrozbě následného trestného úderu dalekonosnými raketami, která však, jak nedávné zkušenosti ukázaly, není dostačující."

Co McMaster říká je, že místo hrozeb použití nukleárních zbraní v budoucnosti, je mnohem lepší dělat něco hned. Například porazit Islámský stát ve východní Sýrii a zřídit tam stálé americké základny. Tím by USA zabránily obnovení výsostných syrských hranic, sjednocení země a nastolení míru, což jsou hlavní cíle ruského zásahu. Rusové by je nemohli dál sledovat za „přijatelnou cenu."

„Bezpečné zóny", které se nedávno vloudily do twitterů prezidenta, dokonale zapadají do této strategie. Lze očekávat, že v blízké budoucnosti USA vyšlou do Sýrie pozemní jednotky.

Všichni McMastera milují. Neokonzervativci, stejně jako liberální intervencionisti, sdělovací prostředky a političtí koryfejové obou stran. Pro ně je „válečník-učenec", který „říká pravdu mocným", a píše futuristické knihy o válkách v budoucnosti.

New York Times ho přestavil svým čtenářům coby velice významného „vojenského stratéga." Což může být volně přetlumočeno jako „voják, který myslí." Anebo ještě volněji, vlastně prozradit, co si redakce NYT myslí a neodváží napsat, „ mnohem přijatelnějšlho než jeho předchůdce, byl ten kretén generál Flynn, kterého jsme pomáhali odstranit."

McCain, nesmiřitelný kritik Trumpa a potažmo sebemenšího uvolnění napětí mezi Amerikou a Ruskem, jmenování Mastera poradcem pro národní bezpečnost velmi uvítal a nazval to „vynikajícím počinem". Dodal: „Prezident to má u mně k dobru."

Trump učinil McMastera národním bezpečnostním poradcem ve snaze upokojit své nepřátele, jmenovitě ve špionážních službách a na ministerstvu zahraničí. Signalizuje jim ochotu spolupracovat v uskutečňování jejich strategických záměrů za předpokladu, že ho stát ve státě nechá dosloužit. Nechce skončit jako Richard Nixon. Touží odejít ze scény jak je zvyklý z televizních šou: za potlesku všech ve stoje, zahrnut láskou a vděčností.

Americký „Deep State" dosadil předního představitele kamarily válečníků do Bílého domu. Naše naděje na zklidnění válečné psychózy a zmínění napětí v Evropě taje, obávám se, jako sníh na jaře.

Vysvětlivka: Deriliction of Duty (zanedbání povinnosti) je podle zákona Spojených států amerických Hlava 10, § 892, článku 92 trestným činem a vztahuje se na všechna odvětví americké armády. Vinen je kterýkoliv člen armády USA, který vědomě zanedbá a odmítne plnit svoji povinnost nebo vědomě způsobí, že není schopen tuto povinnost plnit. Například je to voják, který ve službě vyžadující bdělost usne nebo je pod vlivem alkoholu a v důsledku toho není schopen plnit své povinnosti. Článek 92 se vztahuje rovněž na členy armády, jejichž jednání nebo opomenutí jednat mají za následek trestný čin zanedbání povinnosti. První takový případ porušení zákona nastal ve druhé světové válce, kdy poručící letectva William Sincock a Theodore Balides omylem bombardovali švýcarský Curych.

Po Flynnovi na řadě americký ministr spravedlnosti?
Nyní se začalo mluvit o Jeff Sessionsovi. Deník The Washington Post napsal, že během loňské kampaně před americkými prezidentskými volbami současný ministr spravedlnosti dvakrát jednal s ruským velvyslancem v USA. Zajímavé na věci ta okolnost ministerstvo spravedlnosti je nadřízené Federálnímu úřadu pro vyšetřování (FBI) a to teď vyšetřuje údajné zásahy ruských hackerů ve prospěch pozdějšího vítěze voleb Donalda Trumpa. Bílý dům tuto zprávu označil za další příklad manipulativního nátlaku demokratů na prezidenta.
Sessions se v prvním případě s ruským ambasadorem sešel jako tehdejší člen senátního výboru pro ozbrojené složky, podruhé to bylo v rámci setkání amerických politiků se skupinou velvyslanců.
„Nikdy jsem se nesešel s žádným ruským představitelem, abych s ním diskutoval o tématech kampaně. Nemám ponětí, co tahle obvinění znamenají. Jsou falešná," uvedl podle CNN Sessions.
Podle agentury AP tato zjištění patrně vyvolají tlak na to, aby Sessions nezasahoval do zmíněného probíhajícího vyšetřování.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami