Jsem rád, že ministr zahraničí Tomáš Petříček se zastal vedení Prahy a povolá si čínského velvyslance k vysvětlení. Primátora Hřiba za jeho vyjádření k Mariánskému sloupu, který přirovnal k soše Stalina, nemusím, stejně jak Piráty, ale v této záležitosti stojím za ním. My se musíme chovat sebevědomě a ne jako čínské loutky. Opravdu jsou k popukání ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou českými „vlastenci“, ale co se týče Číny, tak se chovají jako servilní poskoci, a jak kdysi řekl Miloš Zeman, kdyby k nám přišli Číňani, tak se nechají nažlutit a zešikmit si obočí. Je ovšem smutné, že autor tohoto výroku se nyní chová tak, jak kdysi u druhých kritizoval, patolízalský a vlezdozadnicovsky.

Snaze Prahy odstranit ze smlouvy o partnerství s hlavním čínským městem Pekingem odstavec, který uznává jednotnou Čínu, rozumím. Zahraniční politika je záležitostí států a nikoliv měst, spolupráce mezi metropolemi by měla být o kultuře, výměně studentů apod. Koneckonců Peking má uzavřené partnerské smlouvy s mnoha dalšími městy, například Rigou a Londýnem a v nich není ani slovo o respektování jednotné Číny. Praha tak chce pouze to, aby dohoda mezi ní a čínskou metropolí byla rovněž apolitická. Chování Číny, která si bere za rukojmí umělce, po kterých si vynucuje prohlášení loajality, je skandální. Stejně se k lidem z kultury chovali nacisté a komunisté, ale vždyť Čína je pořád komunistická země.

Není ovšem důvod k tomu abychom se Číňany nechali zastrašit. Nedávno jsem si v Reflexu přečetl článek, „Je tahle země pro investory,“ od renomovaného ekonoma Lukáše Kovandy. Tem hlavně hodnotil dřívější aféru, kdy bývalá ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková vykázala se schůzky se zahraničními investory zástupce Tchaj-wanu na žádost Číňanů. To ovšem byla velká hloupost. Do konce roku 2017 dosáhly u nás čínské investice do zpracovatelského průmyslu 410 milionů korun, kdežto Tchajwanci do českého zpracovatelského průmyslu za stejnou dobu investovali asi 5,7 miliardy korun. Zatímco Tchaj-wan u nás staví nové továrny, čínské investice spočívají v nákupech zavedených firem a značek, jako jsou pivovar Lobkovic, Žďas Žďár nad Sázavou, fotbalová Slavia atd. a nic nového nepřinášejí. A jak je známo, miliardové čínské investice, které sliboval prezident Miloš Zeman, jsou stále takovou lochnesskou příšerou. Hodně se o nich mluví, ale nikdo je ještě neviděl. Také bych rád podotknul, že hrubý domácí produkt Tchaj-wanu na obyvatele je trojnásobně vyšší proti pevninské Číně.

Ta by nám také měla přestat vyhrožovat a spíše plnit to k čemu se zavázala, mimo jiné též k otevření svého trhu pro české výrobky. To se také jaksi zatím nekoná a náš deficit v obchodu s Čínou vzrostl od roku 2013 do konce minulého roku z 266 na 512 miliard korun.

Zdroj ZDE.