Tento truchlivý den 15. března 1939 si musíme pořád připomínat. České země, tedy zbytek co z nich po záboru Sudet zbylo, tehdy okupovala německá armáda. To bylo velké neštěstí a jsem rád, že jej i Česká televize ve hlavním zpravodajském pořadu Události připomněla, a proruský web Aeronet, který tvrdil, že to má zakázané, prokazatelně lhal.

Je třeba si ovšem také přiznat, že Československo zaniklo už 14. března onoho nešťastného roku, kdy Slovensko vyhlásilo samostatnost. Premiéra Nevilleho Chamberlaina se nezastávám, byl to slaboch, ale pravdu měl v tom, že záruku dala Velká Británie státu, který sám přestal existovat.

Ale teď k tomu podstatnému. Můj kamarád Pavel pochází ze Soběslavi a vyprávěl mně příběh svých prarodičů, kteří měli v tomto půvabném jihočeském městě smíšené zboží a hospodu. Bylo to druhý den okupace a do obchodu přišel nakoupit mladý německý poručík Hans odněkud z Bavorska od Mnichova. Zpočátku byl takový nesmělý, ale pak si začal s Pavlovou babičkou povídat. Divil se tomu, kolik má na krámě zboží, protože v Německu byla situace v tomhle ohledu špatná. A pak to přišlo, řekl, že on do Čech nechtěl, a raději by byl doma s manželkou a malým synem. Jenomže dostal rozkaz a musel jít, kdyby odmítl, tak ho nacisté popraví. Uznal, že tady Němci neměli co dělat, a omlouval se za to. Stereotypní vidění světa, že všichni Němci byli a jsou zlí, vážně nefunguje.

No a pak přišel květen 1945 a na jih Čech dorazili vojáci 2. ukrajinského frontu Rudé armády, mezi nimiž byli i propuštění kriminálníci, kteří dostali milost za podmínky, že oblečou vojenské stejnokroje. Zkrátka do onoho obchodu vnikla sběř v ruských uniformách, která jej vydrancovala, a přitom tam ožralí mužíci stříleli do regálů ze samopalů. Naštěstí babička i s dcerou (Pavlovou mámou) byly dobře schovány, takže tohle osvobození ve zdraví přežili.

Tím neříkám, že všichni Rudoarmějci byli zločinci, to v žádném případě, jenom si musíme uvědomit, že nic není černobílé, ani historická pravda.