Je známou skutečností, že existuje ruský válečný plán na agresi proti Litvě, Lotyšsku a Estonsku s jejich následnou okupací. Proto je rozmístění vojáků NATO v této oblasti důležitým vzkazem celému světu. Alianční země jsou odhodlány bránit každého svého člena na základě využití článku 5, že v případě napadení jednoho z nich, mu ostatní přijdou na pomoc.

Jedná se sice pouze o 4000 vojáků, kteří budou již brzy rozmístěni v Pobaltí a v Polsku, ale jejich psychologicky význam ve stylu záleží nám na Vás, je obrovský. Je dobře, že i současná konzervativní britská premiérka Theresa Mayová po vzoru své slavné předchůdkyně Margaret Thatcherové dala jasně a rozhodně najevo, že její země v případě ruské invaze přijde Pobaltí na pomoc a dodrží tak své spojenecké závazky. Inu paní Mayová je Churchillem a nikoliv Chamberlainem, což je moc dobře.

Jsem přesvědčen, že v případě jejich napadení by i Česká republika poslala své vojáky pobaltským zemím na pomoc. Spojenecké závazky se mají dodržovat a my, kteří máme smutné zkušenosti ze selhání našich spojenců v roce 1938, nemůžeme a ani nesmíme aplikovat mnichovanství vůči druhým. To chtějí pouze komunisté a jim podobní kolaboranti a vlastizrádci.

Proto nerozumím ruskému křiku o nějakém ohrožení. Rusové dobře vědí, že tito alianční vojáci pro ně nepředstavují žádnou hrozbu, když sami mají v kaliningradské enklávě soustředěny velké množství vojenských jednotek. Vladimír Putin bývá také přirovnáván k Adolfu Hitlerovi. To je jistě přehnané, ale je fakt, že ruský prezident uplatňuje vůči Pobaltí stejné metody, které nacistický vůdce používal v třicátých letech minulého století proti Československu. Čili zneužívání národnostních menšin proti sousedním zemím včetně lhaní o jejich údajném utiskování.

Ubohé a směšné zároveň je pokrytectví některých zdejších blogerů, kteří v případě Sýrie tvrdí, že tamní asádovská vláda si mohla do země pozvat ruské vojáky, protože je legitimním představitelem státu a proto má k tomu právo. Výborně, pak tedy i vlády pobaltských republik vzniklé na základě svobodných demokratických voleb si mohou navíc s podporou velké většiny svých občanů pozvat do svých zemí zahraniční armády. Nelze přece měřit dvojím metrem.