Já jsem se tedy spíše bavil, ale u výrazné většiny našeho zájezdu ruská klientela sympatie nezískala. Střetávali jsme se v restauraci u večeří a snídaní, a byl to opravdu zážitek. Jejich pokusy nás předbíhat ve frontách jsme ovšem eliminovali hned v počátku. I já jsem jednou poněkud důrazněji jednomu Ivánkovi vysvětlil, že fronta je vzadu a trochu mu pomohl se zorientovat. Ale v tom si pak dali říci.

Byla s nimi ovšem také legrace. Srandovní byla třeba jedna ruská ženština, která si z karaf z vody, které byly k večeři, nalévala vodu do plastikové jeden a půl litrové láhve. Ty přitom byly na recepci k mání za dolar a já předpokládám, že ten, kdo má na dovolenou v Izraeli nemusí tak trapně škudlit. To, že si tam další ruští hosté vyráběli ze snídaní svačiny na cestu, o tom raději pomlčím. Jeden kolega ze zájezdu řekl, že je absolutně nesnáší a musí sedět u stolu zády k nim, aby je neviděl. „Jsou to nevychovaní burani a verbež,“ řekl na jejich adresu. Proti němu já tam působil jako milovník Ruska.

Já také považuji za normální, že se žena pouští do dveří jako první, také to dělám a samozřejmě jsem se takto choval i k ruským ženám. Ty z toho byly poněkud v šoku, protože na to nejsou u nich doma zvyklé. A je také fakt, že ruští muži nic takového neprovozovali. Cpali se bezohledně do dveří a klidně do ženy strčili. V ruské tradici je holt žena podřadný tvora a toto byl jeden z mnoha důkazů.

Inu mnozí Rusové by vážně měli absolvovat kursy společenského chování, než je vypustí do světa. Tohle je ovšem taková humorná vsuvka, příště už se budu věnovat Izraeli a pobytu v něm.

Jan Ziegler