Na sociálních sítích kolem toho byla docela mela. Kamarád Broňa z Brna napsal ironicky na Facebooku mimo jiné, že někteří Češi pomalu dělají jako by bez nich nacismus nebyl poražen a oni byli jeho největšími oběťmi. To je samozřejmě nesmysl. Je jasné, že Poláci, Bělorusové nebo Rusové zažili daleko větší nacistický teror než Češi a zpochybnit to může jenom idiot.

Dále Broňa přitvrdil, a napsal, že Češi, kteří se jako zbabělci báli Wehrmachtu a SS, se pak po skončení války pochlapili, vstoupili do tzv. Revolučních gard a mstili se zabíjením německých žen a dětí. Tak to je zase zjednodušení, jistě RG si někdy označení rabovací gardy zasloužily právem, a jejich členy se stali lidé, kteří potřebovali zakrýt svoji kolaborantskou minulost, to všechno je pravda. Jenomže nesmíme zapomínat na brutalitu SS, kteří na konci války vraždili nevinné civilisty v českých městech, transporty smrti plné zubožených vězňů z koncentračních táborů atd. To všechno vyvolávalo hněv proti Němcům.

Přesto si myslím, že bojovné protiněmecké řeči v současné době jsou zbytečné. Ony mají stejný účinek, jako když malí ratlíci štěkají na mého Kortéze. Ten je buď zažene, nebo v klidu oběhne a nevšímá si jich. Ti malí psíci se ve skutečnosti bojí, jsou zakomplexovaní a štěkotem si jenom dodávají sebevědomí. A blouznivé výkřiky Tomia Okamury jsou vůbec o ničem. On pochází z japonských zrůd, které byly spojencem hitlerovského Německa a dopouštěli se srovnatelných brutálních zločinů včetně masových vražd civilního obyvatelstva v okupovaných asijských zemích. Takový nankingský masakr je toho jasným důkazem. Sám Okamura de facto nepřímo bránil nacistické zlo, když odsoudil USA za nasazení atomových zbraní v Hirošimě a Nagasaki. Ty ovšem urychlily konec II. světové války a byl to rovněž přiměřený trest za japonské válečné zločiny.

Již Karel Havlíček Borovský blahé paměti vyřkl slavný a moudrý výrok. „Kéž by nám to vlastenčení z huby do ručiček ráčiti vlezlo.“ Čili opravdové vlastenectví není o planém žvanění a mlácení prázdné slámy, ale o skutcích. Pouhá slova jsou k ničemu. Já například zásadně dávám při cestování přednost žlutým autobusům před zelenými.

Tento víkend jsem pobyl v mém milovaném Českém Krumlov na Slavnostech pětilisté růže. Kromě jiného také poseděl v jedné ze svých oblíbených hospůdek a povídal si s jejím majitelem Petrem. A ten mně řekl, že z cizicnů patří k jeho nejoblíbenějším hostům, němečtí důchodci, kteří jsou slušní, milí a dávají dobrá dýška. Naopak asi nejhorší zkušenost má s Rusy, kteří neumi pozdravit, chovají se arogantně, a myslí si, že číšníci jsou jejich otroci. „Ovšem neplatí to pro všechny. Onehdy jsem tu měl jednu ruskou rodinu, která byla velmi milá a příjemná,“ řekl Petr.