Lidé ze Šmardovy „pražské kandidátky“ prozatím řeší lahev piva v parku, nebo jako místopředseda Petříček oblékají zelená trička. Pozitivně působí elaborát vypracovaný částí odborného stranického zázemí, tzv. Záchranný kruh proti chudobě, do kterého ovšem nebyly zakomponovány všechny podněty, které jednotliví straničtí experti předložili. Tím tento dokument ztrácí kvalitu systémového modelu, kterou strana nutně potřebuje voličům předložit.

Krize, která se na nás řítí, je obrovská. Zasahuje oblast energetickou, potravinovou, bezpečnostní, ekonomickou, finanční, klimatickou a v konečném důsledku i kulturní a společenskou. Sociální demokracie disponuje třemi základními historickými hodnotami, s jejichž pomocí má sílu i kompetenci nastartované procesy řešit a předložit svým voličům vlastní vizi. Jedná se o hodnoty svobody, spravedlnosti a solidarity, v jejichž rámci je možné realizovat životaschopný koncept udržitelného rozvoje, který bere ohled na sociální, ekonomickou i environmentální realitu dnešní doby. Soulad mezi lidmi a zbytkem přírody není jen záležitostí etiky či filozofie, ale je také základní praktickou a ekonomickou prioritou, která přímo ovlivňuje naše každodenní životy. Strana Zelených, se kterou současné vedení ČSSD uzavřelo v Praze předvolební koalici i navzdory jasnému nesouhlasu krajského předsednictva, ve svém programu upřednostňuje ochranu životního prostřední a klimatu bez ohledu na sociální dopady na obyvatelstvo. Je s podivem, že něco takového je pro Šmardu a další místopředsedy přijatelné.

Již v roce 2011 vypracovalo odborné zázemí ČSSD pod vedením JUDr. Ing. Petra Petržílka, Ph.D. koncept udržitelného rozvoje, na kterém se významnou měrou podílel i Ing. Vladimír Vlk, odborník na energetiku. Jedná se o nástin syntézy mezi sociální demokracií a ekologickým myšlením a jasně dokazuje, že ČSSD má v tuto chvíli svoji vlastní představu o „zelené“ politice i o řešení energetické krize. Základem tohoto konceptu je stanovení takových podmínek, které by na jedné straně respektovaly ochranu životního prostředí a klimatu, ale současně by měly minimální dopady na obyvatelstvo, zejména v dostupnosti energií. Radikální změny v rámci ochrany klimatu, které jsou nastaveny Evropskou unií v dokumentu Green Deal a v současné době jsou prosazovány environmentálními organizacemi, zcela jistě přinesou velkou finanční zátěž, což se projeví zejména snížením výroby energie v rámci odstavování od uhelných zdrojů. Je jasné, že v České republice musí uhelná energetika skončit, ovšem teprve tehdy, až bude v rámci udržitelnosti strategicky stanovena její náhrada. Je nutné, abychom v rámci sociální demokracie upozorňovali na tyto souvislosti a tím chránili zájmy českých občanů.

Velký důraz musíme klást především na vytvoření vlastního vnitřního trhu s elektrickou energií, kterou není možné nadále posílat na německou burzu v Lipsku a následně ji zpětně odkupovat za nesmyslně vysoké ceny. Tento způsob obchodování s elektrickou energií je důsledkem liberalizace trhu, který nastavila Evropská unie v letech 2006 až 2009 v tzv. „unbundlingu, tedy konceptu oddělení výroby od distribuce a přepravy. Je čas vytvořit transformaci celého energetického systému. Základem je stanovení pravidel možnosti omezení ceny elektrické energie při jejím nekontrolovatelném nárůstu s tím, že 60-70 % výrobních zdrojů ČEZ zůstane k dispozici pro český vnitřní trh, v jehož rámci bude výši ceny pro obchodníky regulovat Energetický regulační úřad, a teprve zbytek elektrické energie bude obchodován na burze. V ideálním případě by na vnitřním trhu mělo zůstat tolik české elektrické energie, která by plně uspokojovala českou poptávku. A stejně tak by problémům dnešní doby čelil stav, ve kterém by stoprocentním vlastníkem ČEZ byla Česká republika a měla by tak energetickou bezpečnost zcela ve svých rukou. Ještě před vypuknutím války na Ukrajině jsme toto zařadili do programového prohlášení vznikajícího Demokratického fóra ČSSD, a to i přes kritiku některých oponentů. V době současných krizí se právě na tomto příkladu jasně ukazuje, že pravicí prosazovaný volný liberalismus v oblasti tzv. ekonomických svobod jde v mnohém proti zájmu zachování jistoty, bezpečnosti a svobody jednotlivců, tedy občanů. Bezbřehá ekonomická svoboda ve skutečnosti způsobuje ovládání hospodářských a finančních prostředků několika jedinci právě na úkor ostatních, které činí závislými, včetně živnostníků a malých a středních podnikatelů. Tendence k těmto pohybům ve společnosti je evidentní. Sociální demokracie si však uvědomuje, že ekonomika nemůže fungovat v sociálním a environmentálním vzduchoprázdnu a její snahou je, aby se na rostoucím bohatství země podíleli všichni, aby se všichni mohli stát motorem celé ekonomiky a aby tím všichni mohli svobodně a reálně zvyšovat kvalitu svého života.