Lidé ze Šmardovy „pražské kandidátky“ prozatím řeší lahev piva v parku, nebo jako místopředseda Petříček oblékají zelená trička. Pozitivně působí elaborát vypracovaný částí odborného stranického zázemí, tzv. Záchranný kruh proti chudobě, do kterého ovšem nebyly zakomponovány všechny podněty, které jednotliví straničtí experti předložili. Tím tento dokument ztrácí kvalitu systémového modelu, kterou strana nutně potřebuje voličům předložit.

Krize, která se na nás řítí, je obrovská. Zasahuje oblast energetickou, potravinovou, bezpečnostní, ekonomickou, finanční, klimatickou a v konečném důsledku i kulturní a společenskou. Sociální demokracie disponuje třemi základními historickými hodnotami, s jejichž pomocí má sílu i kompetenci nastartované procesy řešit a předložit svým voličům vlastní vizi. Jedná se o hodnoty svobody, spravedlnosti a solidarity, v jejichž rámci je možné realizovat životaschopný koncept udržitelného rozvoje, který bere ohled na sociální, ekonomickou i environmentální realitu dnešní doby. Soulad mezi lidmi a zbytkem přírody není jen záležitostí etiky či filozofie, ale je také základní praktickou a ekonomickou prioritou, která přímo ovlivňuje naše každodenní životy. Strana Zelených, se kterou současné vedení ČSSD uzavřelo v Praze předvolební koalici i navzdory jasnému nesouhlasu krajského předsednictva, ve svém programu upřednostňuje ochranu životního prostřední a klimatu bez ohledu na sociální dopady na obyvatelstvo. Je s podivem, že něco takového je pro Šmardu a další místopředsedy přijatelné.

Již v roce 2011 vypracovalo odborné zázemí ČSSD pod vedením JUDr. Ing. Petra Petržílka, Ph.D. koncept udržitelného rozvoje, na kterém se významnou měrou podílel i Ing. Vladimír Vlk, odborník na energetiku. Jedná se o nástin syntézy mezi sociální demokracií a ekologickým myšlením a jasně dokazuje, že ČSSD má v tuto chvíli svoji vlastní představu o „zelené“ politice i o řešení energetické krize. Základem tohoto konceptu je stanovení takových podmínek, které by na jedné straně respektovaly ochranu životního prostředí a klimatu, ale současně by měly minimální dopady na obyvatelstvo, zejména v dostupnosti energií. Radikální změny v rámci ochrany klimatu, které jsou nastaveny Evropskou unií v dokumentu Green Deal a v současné době jsou prosazovány environmentálními organizacemi, zcela jistě přinesou velkou finanční zátěž, což se projeví zejména snížením výroby energie v rámci odstavování od uhelných zdrojů. Je jasné, že v České republice musí uhelná energetika skončit, ovšem teprve tehdy, až bude v rámci udržitelnosti strategicky stanovena její náhrada. Je nutné, abychom v rámci sociální demokracie upozorňovali na tyto souvislosti a tím chránili zájmy českých občanů.

Velký důraz musíme klást především na vytvoření vlastního vnitřního trhu s elektrickou energií, kterou není možné nadále posílat na německou burzu v Lipsku a následně ji zpětně odkupovat za nesmyslně vysoké ceny. Tento způsob obchodování s elektrickou energií je důsledkem liberalizace trhu, který nastavila Evropská unie v letech 2006 až 2009 v tzv. „unbundlingu, tedy konceptu oddělení výroby od distribuce a přepravy. Je čas vytvořit transformaci celého energetického systému. Základem je stanovení pravidel možnosti omezení ceny elektrické energie při jejím nekontrolovatelném nárůstu s tím, že 60-70 % výrobních zdrojů ČEZ zůstane k dispozici pro český vnitřní trh, v jehož rámci bude výši ceny pro obchodníky regulovat Energetický regulační úřad, a teprve zbytek elektrické energie bude obchodován na burze. V ideálním případě by na vnitřním trhu mělo zůstat tolik české elektrické energie, která by plně uspokojovala českou poptávku. A stejně tak by problémům dnešní doby čelil stav, ve kterém by stoprocentním vlastníkem ČEZ byla Česká republika a měla by tak energetickou bezpečnost zcela ve svých rukou. Ještě před vypuknutím války na Ukrajině jsme toto zařadili do programového prohlášení vznikajícího Demokratického fóra ČSSD, a to i přes kritiku některých oponentů. V době současných krizí se právě na tomto příkladu jasně ukazuje, že pravicí prosazovaný volný liberalismus v oblasti tzv. ekonomických svobod jde v mnohém proti zájmu zachování jistoty, bezpečnosti a svobody jednotlivců, tedy občanů. Bezbřehá ekonomická svoboda ve skutečnosti způsobuje ovládání hospodářských a finančních prostředků několika jedinci právě na úkor ostatních, které činí závislými, včetně živnostníků a malých a středních podnikatelů. Tendence k těmto pohybům ve společnosti je evidentní. Sociální demokracie si však uvědomuje, že ekonomika nemůže fungovat v sociálním a environmentálním vzduchoprázdnu a její snahou je, aby se na rostoucím bohatství země podíleli všichni, aby se všichni mohli stát motorem celé ekonomiky a aby tím všichni mohli svobodně a reálně zvyšovat kvalitu svého života.

Pokud jde o současný vládní návrh na vytvoření úsporné tarifikace, ke kterému přistoupilo Ministerstvo průmyslu a obchodu z důvodu nekontrolovatelného nárustu cen na lipské energetické komoditní burze EEX, který má vést ke zvýšení cen od 1. 7. 2022, upozorňuje odborné zázemí sociální demokracie na jeho základní problém, kterým je absence dlouhodobých opatření vedoucích právě k vytvoření vnitřního trhu s elektrickou energií a regulaci cen obchodníků. Vládní návrh navíc předkládá složitou kategorizaci, která by mohla vést k poskytování příspěvků jen některým skupinám obyvatelstva, což není v této oblasti možné. Novela zákona také neřeší motivaci k úsporným opatřením a zejména nerespektuje doporučení Evropské Komise z 23. března 2022, které se zabývá okamžitými opatřeními na příští zimu. Žádné dotace systémově nevyřeší problém vysokých cen. Proto musíme prosazovat taková opatření, která ceny energií sníží, aby dotace nebyly vůbec potřeba. Dotace pro stát znamenají jen vyšší kvantitativní uvolňování a tím vyšší a vyšší míru inflace. Takové řešení občanům v konečném důsledku jen uškodí a je třeba, aby toto upozornění z úst ČSSD zaznělo.

Na problém výkyvu burzovních cen elektrické energie vedení ČSSD bezvýsledně upozorňovala Energetická subkomise již od roku 2014. Od podzimu 2021 apelovala na grémium ČSSD, aby se touto problematikou začala strana zabývat a voličům vyslala signál, že ji problém této krize není lhostejný a že její odborníci přinášejí řešení. Bohužel, vedení ČSSD považovalo tuto oblast za podružnou, což do jisté míry platí i dodnes. Pokud by se neobjevil silný vnější tlak tuto oblast řešit, naši odborníci by opět nebyli vyslyšeni. Je evidentní, že s mnohými řešeními se Šmardovo vedení neztotožňuje. Hlavní myšlenka, kterou obsahuje sociálně demokratický koncept udržitelného rozvoje v oblasti energetiky, totiž spočívá v plošné a dlouhodobě udržitelné regulaci daného odvětví, přičemž například evropskou vizi Green Dealu podrobuje věcné kritice právě z hlediska její realizovatelnosti v dohledné době. Jak však víme z vyjádření předsedy Šmardy i z postojů jeho místopředsedů, zejména bývalého ministra zahraničí a člena Aspen Institutu Petříčka, právě ztotožnění se s konceptem této Zelené dohody, je jedním z jejich základních politických tezí.

V oblasti zemního plynu je situace odlišná. Česká republika je plně závislá na dodávkách společností GAZPROM potrubním systémem Nord Stream I, který vede z Vyborgu do Greifswaldu a dále potrubím OPÁL do České republiky. Česká republika je tak závislá nejen na ruském zemním plynu, ale také na Německu, ze kterého tento plyn fakticky proudí do naší země. Navíc žádný český obchodník nemá na dodávky zemního plynu se společností GAZPROM uzavřenou přímou smlouvu a veškerý nákup je tak realizován buď přímým nákupem na spotovém trhu za ceny stanovené burzou, nebo za ceny německých obchodníků. Zemní plyn je následně ukládán do zásobníků, které v současné době nevlastní Česká republika, ale soukromé subjekty. Vzhledem k tomu, že na ruském zemním plynu jsou více či méně závislé všechny státy EU, ceny zemního plynu na komoditní burze narůstají z důvodu nejistoty dodávek z Ruska. Tato nejistota vzniká ve dvou rovinách. Na jedné straně hrozí, že Rusko přestane do Evropy zemní plyn posílat, společnost GAZPROM již snížila dodávky do Evropy z důvodu vyšší poptávky po zemním plynu v Číně, Indii, Pákistánu, Jižní Koreji a Japonsku. Na druhé straně jde o sankce, které proti Rusku v rámci Ukrajinské krize přijímá samotná Evropská unie. Částečné embargo již bylo schváleno a nyní čekáme na další vývoj. Lídři států EU se prozatím dohodli na možných cestách, jak ruský zemní plyn nahradit. Převážně se jedná o masivnější využívání obnovitelných zdrojů a také o investice do LNG terminálů, na které byla uvolněna finanční částka 300 miliard euro. Jak však upozorňují energetičtí analytici Vladimír Štěpán a Ivan Noveský, plné embargo na ruský plyn je klasický případ sankce, která je naprosto kontroverzní, jelikož v případě zemního plynu by některé země, včetně Česka, v dostatečném objemu alternativu fyzicky nenašly a mělo by to zničující dopad na hospodářství. Na totéž upozorňují i odborníci z řad sociální demokracie. Je nutné, aby Česká republika řešila dodávky zemního plynu přímo s dodavatelem společností GAZPROM a tím omezila závislost na německých obchodnících. Řešení v podobě zkapalnělého plynu není v tuto chvíli adekvátní alternativou, jelikož jeho cena je příliš vysoká a nároky na jeho přepravu po světových oceánech nesmyslně zatěžující životní prostředí. Sociální demokracie by měla krotit přílišnou horlivost naší vlády při pomoci Ukrajině a měla by spíše prosazovat utlumení celého válečného konfliktu a co nejdříve se zasadit o bilaterální jednání s ruskou stranou ohledně zabezpečení dodávek zemního plynu. Na nic jiného totiž nejsme v tuto chvíli připraveni.

Společně s Vladimírem Vlkem a dalšími svými kolegy jsem se sešla s odborným poradcem pro oblast energetiky německé SPD a ten nám potvrdil, že se chce Německo do čtyř let zcela odpojit od ruského zemního plynu a již teď buduje v zemi čtyři nové LNG terminály. Současně uvedl, že se také chystá uzavření jaderných elektráren do konce letošního roku a plný přechod na obnovitelné zdroje, zejména větrné elektrárny. Z těchto důvodů je nutné, aby předseda české sociální demokracie zahájil jednání s německým kancléřem Olafem Scholzem, který je současně předsedou spřátelené SPD, ohledně strategie dodávek zemního plynu pro Českou republiku. Předseda Šmarda k tomu má jedinečnou příležitost. Je totiž zcela zřejmé, že dodávky zemního plynu z Německa do České republiky budou v nejbližší době ohroženy a my musíme využít všech dostupných prostředků, abychom hájili vlastní zájmy. Současně musíme vyvinout tlak na naši vládu, aby začala intenzivně jednat s vrcholnými představiteli Evropského parlamentu ohledně zajištění dodávek do České republiky o kapacitě 8 mld. m3. Stejně jako u elektrické energie musíme podporovat otevření vnitřního trhu i se zemním plynem, který by kontroloval Energetický regulační úřad. A rozhodně musíme apelovat na naši vládu, aby odkoupila zásobníky plynu od společnosti RWE Gas Storage, nebo aby začala s výstavbou vlastních zásobníků. Stát musí mít trh se základními energetickými surovinami pod vlastní kontrolou.

Všechny z nás, sociální demokraty nevyjímaje, čeká období, kdy musíme přehodnotit stávající pohled na náš svět, abychom mohli efektivněji reagovat na změněné ekonomické, společenské, sociální i klimatické podmínky a čelit tak následkům výše uvedených krizí. Pokud si navíc jako lidé uvědomíme, jak důležité je harmonicky uspořádat vzájemné soužití nás a naší planety v duchu udržitelného rozvoje, dokážeme tím nastartovat obrovský ekonomický potenciál, který pro nás naše planeta skýtá a to způsobem, který nás nebude vzájemně poškozovat. Chce to však trpělivost a mnohdy jen „zdravý selský rozum“.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele