Vedení strany, dnes již plně z pozadí řízeno podnikatelem Janem Bartou, před sjezdem „poctivě“ zajistilo vše, co lidé ve volbách očekávají, tedy i opozičního kandidáta na post předsedy strany. Tímto kandidátem, údajně velkým konkurentem, se stal Břetislav Štefan. Možná i sám tajně doufal v úspěch. Ovšem jeho role byla stejná, jako role a směr Michala Šmardy.

Hlavní témata Šmardova vedení strany se již nijak netají podporou společenského uspořádání podle představ Světového ekonomického fóra. Společnost integrovaná s umělou inteligencí a robotizací, lidé spořádaně žijící v souladu se systémem, dotováni nepodmíněným příjmem, který je ve skutečnosti podmíněn jejich poddajností. Společnost atomizovaná na jedince, kteří ve jménu vlastní svobody ztrácejí své kořeny, identitu, všeobecné vzdělání i sounáležitost s vlastním národem a zemí, do které patří.

Vše je symbolicky vepsáno do nového názvu strany i jejího nového loga. Z názvu musel nutně vymizet přívlastek „česká“, na který jsem se i já před svým vyloučením mnohdy odkazovala. Tímto slovem byla ČSSD příliš spojena s Českou republikou a čeští voliči díky němu vědomě i podvědomě očekávali ochranu vlastních životních zájmů. A o ty samozřejmě do budoucna již nepůjde. Přes všechny proklamace je budoucnost podle SOCDEM jasně nalinkovaná nadnárodními organizacemi, ať už jde o Evropskou unii, Radu Evropy, Světové ekonomické fórum, OSN (WHO). Logo strany má údajně navozovat tvar růže, což je však těžko představitelné. Daleko zřetelnější jsou tvary digitálního pinu či kontextové bubliny, na které se vnitrostranický komentář také odvolává. Vzhledem k progresivní politické orientaci SOCDEM je to příznačné. Mnohem více však nové logo strany připomíná gilotinu. Tedy to, co čeká nesystémové občany v novém „lepším“ světě.

159 delegátů ze 179 schválilo tuto zradu na vlastní politické straně (a do budoucna i své zemi, pakliže by se SOCDEM dostala skutečně k moci). Chci věřit tomu, že mnozí z nich tak učinili z nedostatečného povědomí o skutečných procesech, které se kolem nás odehrávají. Ačkoliv se SOCDEM manipulativně navrátila k heslu z roku 1996, „Lidskost místo sobectví“, devadesátky jsou již nenávratně pryč a dnes žijeme v jiném světě. To, co se tehdy chystalo a na čem se podíleli tzv. stavitelé třetí cesty, dnes přerostlo v konflikt nedozírných rozměrů. Odkaz na Miloše Zemana je výsměchem ze strany vedení SOCDEM, které ani v nejmenším jeho odkaz nehodlá oživovat. Touží pouze po jeho volebních výsledcích. Ve skutečnosti dostalo toto vedení za úkol „zbavit se toxických členů navázaných na Miloše Zemana“. Lidé, kteří nyní ovládli sociální demokracii, nám lžou. Jako v písni Jarka Nohavici vysvlékají pravdu a do jejích šatů oblékají lež.

Potěšilo mě, že během oficiální části sjezdu zazněl vůči vedení kritický hlas. A to z úst Lubomíra Zaorálka, který rozčeřil dění v sále tím, že se rozhodl kandidovat na předsedu strany a díky tomu získal deset minut pro svůj veřejný proslov. Zmínil nezájem sociálních demokratů vysvětlit voličům „konflikt, který se nám odehrává před očima“. Hovořil o nabubřelosti a aroganci současné vlády, která nikomu z vedení SOCDEM nevadí. Zmínil propojenost mezi státem a nejbohatšími Čechy, kteří ovlivňují politiku, i korupci při hlasování. Upozornil na rozvrácenost ministerstev, zejména nesmyslné nákupy vojenské techniky, proti kterým se sociální demokraté nijak nevymezují. Upozornil na dokument Krizového informačního týmu ministerstva vnitra, který má monitorovat, pojmenovávat a zostuzovat osoby šířící antisystémové nálady, a proti kterému se sociální demokracie taktéž nevymezila. Svěřil se delegátům, že cítí obrovský hněv a že je zřejmě v tomto ohledu uvnitř SOCDEM podivín.

Ale to rozhodně není. Pouze je jeden z posledních sociálních demokratů, který je zjevně schopen vážně míněné a odvážné kritiky. Zticha nezůstal ani Zdenek Škromach, který se vymezil proti změně názvu a loga strany. A jistě by se ozval i Jan Kavan. Avšak ten je pro stranu natolik „nebezpečný“, zejména díky svým mírovým iniciativám, že jej nedelegovali ani na sjezd a vedení strany zcela bojkotuje jeho jakoukoliv zahraniční aktivitu. Ostatní straníci mlčí.

Jaký recept může nabídnout naší zemi současné vedení SOCDEM? Žádnou skutečnou strategii na sjezdu nenabídlo. Voličské jádro této strany činí 2 až 3%. Osobně se domnívám, že se Michal Šmarda spoléhá na jediný faktor. A tím je jeho spojení s miliardářem Janem Bartou, který dostal sociální demokraty na starosti a má jim nyní zajistit mediální prostor. A to také činí. Zprávy na Seznamu a Česká televize, to je prostor, který má „stvořit“ novou SOCDEM. Média jsou samozřejmě mocná. Vytváří virtuální realitu a pravdy, které nemají se skutečností nic společného. V posledních týdnech začali vytvářet zdání obnovující se sociální demokracie, silného předsedy, moderní vize, odvážné politiky. Kdo se rád dívá na filmy, nebo divadelní představení, jistě ho sociálně demokratické etudy na mainstreamu mohou pobavit. Ovšem našim úkolem je udržet pozornost a dokázat odlišit skutečnost od fikce. Doufejme, že takto lacině se voliči obelhat nedají. Ani v případě SOCDEM, ani v případě jiných politických subjektů.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele