Dále je ve zprávě konstatováno, že země má zničenou ekonomiku, takže západní demokracie budou muset ještě mnoho let platit rozsáhlé programy pomoci. Je jen otázkou, kam budou prostředky z programu pomoci díky masivní korupci zašantročeny. A i kdyby nějakým zázrakem byla vnitřní situace stabilní, nemusí afghánská vláda přežít destabilizační akce sousedních států. Regionální hráči totiž na jejím úspěchu nemají zájem. Jedná se o zjevnou narážku na Pákistán. Takže i po mnoha letech je Afghánistán nestabilní zemí a po odchodu aliančních sil bude zemí, která bude v dané oblasti zdrojem napětí a krizí.

Libye a „Arabské jaro“

Ani po dvou letech od zásahu „aliance ochotných”, vedené Velkou Británií, Francií a Itálií, není v této zemi stabilní vláda. Naopak, v zemi je vice než tisíc ozbrojených milicí, které terorizují obyvatelstvo. V Benghází dokonce došlo k ozbrojenému útoku na budovu velvyslanectví USA a velvyslanec byl zavražděn. Další názorný příklad nefungujícího státu.

Zbraně, které západní demokracie s takovou ochotou dodaly fundamentalistickým islamistům, se spolu s fundamentalisty šíří v celé oblasti Sahelu a došlo to tak daleko, že Francie spolu s další „aliancí ochotných”, tentokráte pod hlavičkou EU, musí bojovat v Mali, aby zabránila převzetí moci v této zemi, islamistickými fundamentalisty. Zbraně dodané do Libye se tak obrátily proti Západu.

Sýrie

V posledních dnech se objevují zprávy, že někteří členové NATO uvažují o ozbrojeném zásahu v Sýrii. Alespoň to veřejně prohlásili britský premiér a francouzský prezident. Stalo se tak po debatě v rámci EU, kde se např. i náš premiér postavil proti dodávkám zbraní povstalcům v Sýrii. Navíc USA nahlas uvažují o dodávkách zbraní syrské opozici. I v západním tisku v poslední době proskočily zprávy, že v Sýrii proti režimu vlastně nebojují Syřané, ale internacionála islámských fundamentalistů, včetně islámských fanatiků ze západní Evropy, o wahhábistech, salafistech a Al Kajdě ani nemluvě. Povstalci na dobytých územích neustavují civilní správu, ale islámské chalífáty, kde se tvrdě uplatňuje právo Šaría!

Západ tak opět vyzbrojí své nepřátele? To není nikomu divné, že vládní režim odolává tomuto náporu již dva roky? Bez významné podpory alespoň části obyvatelstva by to přece nebylo možné. Navíc v Sýrii jde o osud poslední velké křesťanské menšiny na Blízkém východě. Křesťané z Iráku po svržení režimu Saddáma Husajna prchali právě do Sýrie. Teď už jim nezbývá nic jiného než bojovat o holé přežití, nebo emigrovat na Západ.

Jak dlouho ještě budou nepoučitelní politici opakovat své chyby? Opravdu nestačil Afghánistán, Libye a “Arabské jaro”? To ještě musí být zničena Sýrie?