Slušné čtenáře ovšem na rozdíl od vyznamenávajících tento případ (ZDE) pořádně nadzvedl.

Cituji z diskuse: Vladan Černý: „Je přínosné, přečíst si diskusi pod minulým článkem na toto téma a vidět všechny ty spravedlivě rozhořčené rusofoby, kteří nadávali všem, kdo jen naznačili nějaké pochybnosti o pravdivosti svědectví této paní. Doufám, že se teď po slovech o lidských hyenách a podobně za svou hloupou naivitu a nekritické myšlení alespoň náležitě stydí...“

Jak ale vidím, tak rusofobové něco takového jako stud zřejmě neznají, což ukázkově předvádí např. bloger Jan Ziegler.

Ohledně případu Věry Sosnarové napsal článek: „Odškodnění Věře Sosnarové za teror v gulagu by mělo zaplatit Rusko,“ kde mimo jiné píše – cituji: „Její máma tuto hrůzu nepřežila, zešílela, a po třech měsících v rudém lágru zemřela. Ona byla svědkem toho, jak strážci lidi zabíjeli lidi, kteří nedokázali pracovat, jak byli nevyléčitelně nemocní posíláni do tzv. sanitního baráku, kde je vedení tábora nechalo umřít hladem. Jak byli zaživa upáleni nemocní tyfem a další hrůzy...“ (ZDE)

Když se později ukázalo, že tento „příběh“ Věry Sosnarové je lež, napsal Jan Ziegler další článek: Kauza paní Sosnarové nesnižuje hrůzy sovětských gulagů (ZDE), kde místo aby se zabýval jejími výmysly a lží, zabýval se sovětskými Gulagy. Existenci sovětských Gulagů včetně utrpení vězňů nikdo v současné době nepopírá, ovšem místo seriózních údajů se často šíří všemožné výmysly a zkreslené údaje.

Vždyť i Alexandr Solženicyn, který v těchto táborech strávil 8 roků a 5 roků byl na nucených pracích, většinu údajů a příběhů ve svých knihách „Souostroví Gulag,“ udává pouze ze svědectví jiných vězňů, tedy z doslechu. Sám o sobě uvádí, že za celou dobu od svého zatčení až po odsouzení nebyl bitý, byl mu pouze odpíraný spánek. Též jeho údaje o počtech vězňů a mrtvých se ukázaly jako zveličené. Samozřejmě to nijak neospravedlňuje zločiny, které se v Gulazích udály, ale pokud věnujeme tak mimořádný prostor excesům, které popisuje Solženicyn, proč naprosto pomíjíme excesy, které byly a jsou páchané po celém světě, navíc v nedávné minulosti?

Proč pomíjíme zločiny, spáchané západní demokracií, ať již ve formě vojenských agresí zemí NATO, nebo v případech, kdy se běžný občan v zemi, kde vládne demokracie není schopný dovolat svého práva? Neustále se oháníme popravou Milady Horákové, ale zcela ignorujeme manžele Rosenbergovy popravené v USA, což je ve svojí podstatě obdobný případ. A co lidé umučení v táborech a vězení států, kde vládne současná západní demokracie? Kde je původ koncentračních táborů? (ZDE a ZDE)

Co věznice francouzských kolonizátorů ve Vietnamu? (ZDE) Co americké Guantanámo? (ZDE)

O těchto zločinech, které padají na vrub západní demokracie se dají poměrně obtížně získat jakékoliv informace. Zato zločiny komunismu a SSSR je Internet zaplavený a řada politiků a „redaktorů“ si z toho udělala živnost. Ostatně, podívejte se na Wikipedii, jak je doslova "zahlcena" údaji o sovětských Gulazích (ZDE), a dokonce tam doposud figuruje i případ Věry Sosnarové (ZDE). Ale, to jsem poněkud odbočil, takže se vraťme k případu Sosnarová.

Sosnarovou loni poslanci navrhli na medaili Za hrdinství a získala Cenu hejtmana Jihomoravského kraje na podnět zastupitele Jana Grolicha (KDU-ČSL), který uvedl, že je pro něj důležitější poselství jejího příběhu než „striktní formalismus“ historika Hradilka. „I přes články pana Hradilka nemám důvod význam a poslání jejího životního příběhu znevažovat,“ reagoval nyní.

A krajský úřad o odebrání ceny neuvažuje. „Jde o tvrzení proti tvrzení, těžko odhadovat, kde je pravda. Tu zná jen jediný člověk, a tím je paní Sosnarová,“ sdělil mluvčí hejtmanství Jiří Klement. Podobný postoj má i František Černín, jenž debatu pořádal pro Biskupství brněnské. Podle něj si některé věci prožila v jiném kontextu. „Jsem velmi opatrný, abych ji odsuzoval. Na druhou stranu mě i baví, že všechny – včetně mě – utáhla na vařené nudli. Společnost jí toho moc nedala, takže se ji snažím pochopit a přijde mi to jistým způsobem hodně vtipné.“ (ZDE).

No, děkuji pěkně, když čtu tato vyjádření křesťanských politiků. Nevím, co na to říct, ale vtipné mi to rozhodně nepřijde. Podle čtyř úředních dokumentů ze Sovětského svazu byla Sosnarová celou dobu vedena jako civilní zaměstnankyně. Nebyla tak vězeňkyní Gulagu na Sibiři, nýbrž dělnicí na Uralu. Celý případ je popsaný ZDE. Ozvláštně zajímavé je, že starší sestra Věry Sosnarové byla po válce odsouzena za konfidenství Gestapa k 5 letům vězení. Její matka žádala o říšské občanství, které jí bylo přiděleno 9.4.1941 a též se zachoval záznam o jejím udavačství na nacistickému Gestapu. StB se ji však po roce 1946 nepodařilo vypátrat s tím, že pravděpodobně odešla do SSSR. Zato se nyní v bývalém SSSR podařilo vypátrat řadu dokladů, které dokládají, že Věra Sosnarová byla v SSSR normálně zaměstnaná viz. přiložené skeny dokumentů.

O co tedy jde? Ve svojí podstatě o vyložený podvod. A pokud na podobných podvodech chceme stavět demokracii západního typu, tak nevím, co ve skutečnosti stavíme.

Co k tomu více říct? Jistě si vážení čtenáři vzpomínáte na mediální cirkus kolem dalšího křesťanského politika Daniela Hermana se „strýčkem“ Bradym, pro kterého požadoval vyznamenání jeho „synovec“ za to, že pan Brady přežil holoucaust. Dodnes jsem nepochopil, proč Daniel Herman nepožadoval v první řadě vyznamenání pro ty, kteří holocaust nepřežili, ale pro svého příbuzného. Pozn. Právě Daniel Herman patří k nejhlasitěji křičícím politikům o zločinech komunismu, ovšem doposud jsem od něj neslyšel jediné slovo kritiky zločinů západní demokracie.

Věra Sosnarová si vymyslela příběh zřejmě ze zištných důvodů (proč by jinak žádala téměř 3 miliony Kč?) Nejabsurdnější ovšem je, že ti, kteří ji vyznamenali, na tomto vyznamenání trvají. Ukazuje se, jak pokleslé jednání mají rusofobové neštítící se ani prokázaných lží. Když už si v diskusích pod svými neurvalými články neví rady s odpověďmi na kritické dotazy, tak tyto příspěvky mažou a když jsou opravdu v koncích jako již uvedený bloger Jan Ziegler, tak žaluje adminům a ti z nepochopitelných důvodů tyto kritické příspěvky smažou (ZDE).

Znovu se omlouvám čtenářům za zavřené diskuse, ale opravdu nestojím o sprosté příspěvky zapřísáhlých rusofobů. Kdo mi bude chtít napsat slušným způsobem svůj názor, může tak učinit na můj e-mail, který je zveřejněný v mém profilu (ZDE).