Někteří lidé přijdou kvůli boji za práva menšin a dodržování lidských práv. Vadí jim předsudky, které v pohledu na sexuální menšiny stále převažují. Mnoho účastníků ale do průvodu dorazí hlavně jako na hudební festival. Chtějí se pobavit. Trochu se vyblbnout, užít si hudbu a zatancovat si. Někteří z nich to berou i jako gesto, kterým chtějí vyjádřit to, že jsou tady a že jsou hrdí na to, jací jsou.  

Někteří lidé se mohou nad podobným druhem zábavy pohoršovat jako nad něčím pokleslým. Mohou mít také různé předsudky o tom, jak jsou mladší generace zkažené a že je to mezi nimi samý narkoman. Pokud ale nenarušují soukromí ostatních spoluobčanů a nepoškozují jejich majetek, tak na nich podle mne není nic špatného. A lidskoprávní festival je sám o sobě velmi prospěšný a nepotřebuje žádnou velkou obhajobu.  

Když se ale obě složky spojí dohromady, výsledkem může být zvláštní hybrid. Lidé, kterým jde hlavně o lidskoprávní stránku akce, přicházejí na Pride s jistým sebezapřením či rozpaky. To samé platí o mediálním obrazu, který Pride má. Obecné pohoršení z odvázaného a bujarého hudebního festivalu má sice jiný základ u technoparty a jiný u hudebního festivalu sexuálních menšin, ale v jádru si jsou podobné. Situaci u Pridu ale navíc ještě zhoršují média, která zaručeně věnují nejvíce pozornosti lidem v nejdivnějších kostýmech.  

Otázka je, jak z toho všeho ven. Rozhodně není pravda, že by už v české společnosti nepřetrvávaly žádné předsudky, které by nebylo potřeba vyvracet. Stejně tak neplatí, že by žádní lidé ze sexuálních menšin nezažívali pocity méněcennosti či nepřijetí. Co si ale počít s Pridem? Je pochopitelné, že se ho aktivisté z řad sexuálních menšin nechtějí vzdát. Jedná se o akci, která je už historicky spjatá s bojem za práva těchto lidí a nepořádat ji by znamenalo udělat krok zpět. Bylo by to vnímáno jako kapitulace a stažení se do své ulity. V té jim zatím nikdo neubližuje, ale zároveň je to spíše ponížený stav neprovokování než sebevědomé veřejné přihlášení se k tomu, aby je společnost respektovala takové, jací jsou.  

Navíc, těžko lze očekávat, že kdyby se tito aktivisté stáhli, tak by se Prague Pridy přestaly konat. Na to jsou příliš velkou komerční příležitostí. Spíše by to dopadlo tak, že by pokračovaly dál, jen by se z nich docela vytratila lidskoprávní složka. Současný stav je svým způsobem snahou u akce, která směřuje spíše k hudebnímu festivalu, udržet i rozměr boje za lidská práva. Zatím se to vzhledem k různým zajímavým doprovodným akcím či stánkům mnoha neziskových organizací či občanských sdružení na Střeleckém ostrově docela daří. Zároveň ale kombinace lidskoprávního a hudebního festivalu vyvolává jisté pnutí. Nelze se tomu divit. Demonstrace za lidská práva a hudební festival zkrátka vyžadují odlišné zacházení a jinou míru ohledů. Pokud se to spojí, může to vést až k tomu, že se podobná akce stane kontraproduktivní.  

Co se týče Prague Pridu samotného, možná by stálo za to, kdyby se obě složky trochu více oddělily. Pochod a hudební festival by se mohly posunout do čistě zábavné polohy, u které se vůbec nebude vyzdvihovat její symbolický a lidskoprávní rozměr. Budou tam chodit jen ti, kteří se chtějí pobavit a zatancovat si. Vedle toho by ale byl posílen doprovodný program z různých debat, přednášek a třeba i happeningů ke konkrétním otázkám a problémům sexuálních menšin. Hlavním úkolem organizátorů by pak bylo pohlídat, aby lidskoprávní akce byly mohutně propagované a medializované a aby byla oslabena pozice průvodu a hudebního festivalu jako vlajkové lodě festivalu. Myslím, že podobné oddělení by Pridu mohlo výrazně pomoci. A mnoho lidí by už nemuselo zápolit se smíšenými pocity, se kterými si neví rady.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.