Dr. Kuba v roce 1985 obhájil kandidátskou disertaci k problematice filosofie lidských práv. Právě kvůli této problematice si jej o tři roky později vedení School of Law Kolumbijské university vybralo na dlouhodobou stáž. Jeho práce se liší od knih na podobné téma i tím, že byl na jaře 1989 v New Yorku svědkem setkání jedněch z vrcholných představitelů USA a SSSR. Dozvěděl se, že v ČSSR na podzim nastane změna režimu. Když k tomu o půl roku došlo, získal podezření, že se nejednalo o spontánní revoluci. Nýbrž o výsledek jakéhosi „handlu“ v mnichovanském stylu „o nás – bez nás“. Aby Gorbačov získal ekonomickou podporu od USA pro jeho perestrojku výměnou za geopolitické zisky, které SSSR získal na „Jaltě“? Prozradí nám to „vítězové studené války“, či „Noví Rusové“ z nichž mnozí patřili do sovětské nomenklatury a toužili po majetkovém převratu? Autor se proto odhodlal získat odpovědi o rozpadu SSSR, a toho jak ovlivnil polistopadový vývoj u nás, mj. i pokusem o imaginární výslech Gorbačova…

Za verzí o filantropickém osvobození „lidu sovětského impéria" se rýsuje průběh vítězné hybridní války, dlouhodobě vedené pomocí ekonomických, politických a psychologických instrumentů vnějšího nátlaku na stát. Těm za „vlády" M.S.Gorbačova umožnil infiltrovat do „perestrojky" sám její „architekt", A.N.Jakovlev, který se v předmluvě k ruskému překladu „Černé knihy komunismu" vyznává z úsilí rozložit SSSR zevnitř.

Autor si také všímá, že v prostoru po sovětském impériu se objevují atributy ekonomické okupace, umožněné „deetatizacemi", majetkovými převraty téměř atomizujícími relativně životné národohospodářské celky. Výsledkem je ztráta ekonomické báze suverenity státu a závislost jeho obyvatel na vůli zahraničí. Čtenář se může zamyslet, zda by k těmto následkům došlo bez metod, založených na „autoritativních poučkách o volném trhu a deetatizaci", prosazovaných exponenty zájemců o majetkový převrat.

Práce vyúsťuje v podezření, že Gorbačov v průběhu utajovaných dohod s budoucími vítězi studené války rozhodl „o nás bez nás". Ačkoliv mu vývoj „perestrojky" umožňoval vrátit Čechoslovákům suverenitu nejméně rok před summitem na Maltě. Se svolením autora přinášíme výňatek z textu jedné ze souboru „státoprávních esejí“, jak sám charakterizuje svojí knihu.

Ceausescův poslední čardáš

Byl Gorby jen „pasivním“ divákem výbuchu hněvu občanů proti „zavrženíhodným a zločinným režimům“? Tak si ještě připomeňme, co Gerasimov odpověděl na otázku, jak by Kreml reagoval, kdyby komunistické strany sovětského bloku odmítnuly „The Sinatra Doctrine“: „Pak budou rozhodovat lidé, kteří tam žijí…"

Příkladem „lidí, kteří tam žijí“ byli i příslušníci maďarské menšiny v Temešváru. Dne 16. 12. 1989 bránili policistům zadržet jejich faráře, jistého Lászlo Tökése. Zprvu, jen na jejich podporu, se k nim přidávali i Rumuni. Nepokoje se rychle rozšiřovaly do celé země. Nikoli proto, že by Rumunům bylo líto, jak sami zacházejí s několika Maďary. Ale, už to byly demonstrace, a za odstoupení Ceaucesca.Dne 20. 12. 1989 k takové došlo před jeho sídlem v Bukurešti. Chtěl promluvit, ale část davu mu to křikem znemožnila. A o dva dny později jej před kamerami zadrželi vojáci.

Přesto se 24. 12. 1989 ministr zahraničí USA James Baker, cituji z jeho výzvy, „v rámci rozvoje opatření k budování důvěry, dohodnutých na Maltě“, obrátil na Gorbyho s tím, že „Spojené státy nebudou mít námitky, když SSSR zasáhne v Rumunsku s cílem předejít krvavému vyústění Ceaucescova režimu“. Gorbačov to veřejně odmítnul. Ale povšimněme si časového vývoje událostí v Rumunsku. Jak jsem uvedl, vojáci zadrželi Ceaucesca 22. 12. 1989. Američané a Gorby se mohli radovat, protože rumunský lid dosáhnul jeho svržení. Ale James Baker přesto žádá, aby sovětská armáda v Rumunsku zasáhnula. Proč? Aby se Ceausescu před soudem třeba nevyjádřil, že byl svržen na základě „budování důvěry“ mezi USA a SSSR v rámci „The Sinatra Doctrine“, a stvrzené na Maltě?

Nenarušilo by to pak dohodnutý mediální příběh o „spontánním rázu“ započatých státních převratů v okolních zemích?

Pane Gorbačove, nebyl Bakerův „štědrovečerní“ apel motivován především obavami, že by Ceaucescu mohl veřejně zpochybnit proklamovanou spontaneitu převratů ve střední a východní Evropě, a především vaší roli v nich?

Ať už to bylo jakkoli, faktem zůstává, že den po Bakerově apelu, dne 25.12.1989 se před kamerami v jedněch kasárnách konal „vojenský tribunál“. Nejspíše v duchu epigramu Karla Havlíčka Borovského - „vojenský soud to je samec, soudí jen se práší, on má paragrafy v jedné patrontaši“. Neboť k Ceaucescovi v kožichu, a s beranicí naraženou na uši, „přihodili“ i jeho zuřivě lamentují manželku. Přečetli jim stručnou obžalobu a po několika minutovém „přelíčení“ i okamžitě vykonatelný rozsudek smrti. Aniž by jim umožnili obhajobu, možnost se odvolat, či požádat o milost, brutálně je před kamerou spoutali a vyvlekli na dvůr. Tam je srazili na zem a dávkami ze samopalů rozstříleli…

James Baker ani Gorby neprotestovali. Takže – nešlo o to, že měl být Ceausescu okamžitě umlčen?

Dekret o vytvoření „tribunálu“ podepsal předseda tehdy vzniklé „Rady fronty národní spásy“, Ion Iliescu. Dotehdy významný člen Komunistické strany Rumunska, absolvent Lomonosovy university v Moskvě.

Agentura AGERPRES 29.11.2019 informovala, že Nejvyšší soud odročil svoje jednání, aby provedl výslechy dalších z asi pěti tisíc svědků. V procesu s bývalým prezidentem Ionem Iliescu. Vesměs příbuznými 862 lidí, kteří přišli o život. Či postiženými z množiny 2150 zraněných, a stovek těch, co byli tehdy protiprávně zbaveni svobody. Iliescu, dále bývalý náměstek premiéra Gelu Voican Voiculescu, a někdejší velitel vojenského letectva generál Iosif Rus, jsou souzeni za spáchání zločinů proti lidskosti.

Podle obžaloby „po vytvoření disidentského uskupení v prosinci 1989, s cílem odstranit režim, skupina kolem Iona Iliescu se od 22.12.1989 rozhodla dezinformacemi vyvolat v zemi chaos. Aby během něho získali před národem legitimitu k uchopení moci“. Vyšetřování Vojenské prokuratury údajně prokázalo, že vyvolali „všeobecnou psychózu teroru“, jež vedla k četným „bratrovražedným střetům“. Se ztrátou 862 životů, s 2150 zraněnými, a zbavením svobody stovek osob.

Vyšetřování mělo dále prokázat, že Iliescu a Voiculescu „dezinformacemi, prostřednictvím televizních vystoupení a tiskových zpráv, vyvolali všeobecnou psychózu teroru. Jež vedla k tlaku na popravu páru Ceausescuových v simulovaném trestním řízení“. Za účelem provedení výslechu dalších z pěti tisíc svědků bylo líčení odročeno na 21.2.2020. (ZDE). Povšimněme si, čeho se měli obžalovaní dopustit - „vyvolání psychózy teroru, což vedlo k tlaku na popravu páru Ceausescuových v simulovaném trestním řízení“.

A tak nás k „tajemné Maltě“ nepřivádí jen časový sled událostí.

Ale stejně tak záhadný výrok Jamese Bakera „o opatřeních k budování důvěry“ mezi USA a SSSR, „dohodnutých na Maltě“.