Ve státech, kde existoval zlatý standard ve své nejčistší podobě, tedy standardu zlaté mince (cedulová banka při něm vyměňovala svoje bankovky v jejich nominální hodnotě za zlaté mince), měly mince v zásobách zlata dokonce větší bonitu, než zlaté slitky. Zlaté mince, které byly ve své nominální hodnotě zákonnými penězi, totiž představovaly úřední cenu zlata a zlatý obsah měnové jednotky. Zlaté mince proto právem patří, vedle zlatých slitků, mezi úvodní exponáty výstavy 100 let česko-slovenské koruny.

Zlaté mince z hromadné úschovy na výstavě 100 let česko-slovenské koruny

Velkou většinu mincí uschovávaly cedulové banky hromadným způsobem, z nichž byly v našich podmínkách nejběžnější jutové sáčky, později pro svou vysokou prášivost nahrazované sáčky bavlněnými, viskózovými, příp. pro malá množství mincí i papírovými. V jednom sáčku se v zájmu jednoduššího počítání a snazší manipulovatelnosti obvykle uschovávaly celé stovky kusů mincí do celkové hmotnosti 10 kilogramů, což u nejrozšířenější hmotnosti mincí zlatého standardu kolem 7 gramů obvykle představovalo 1.000 kusů mincí v jednom sáčku o hmotnosti kolem 7 kilogramů. Zbývající necelá množství, tzv. špičky, se pak uschovávaly po menším množství, někdy i v rozměrově menších sáčcích. Jedna z úvodních vitrín výstavy představuje právě zlaté mince z hromadné úschovy, jak bylo typické pro rakousko-uherskou a československou praxi. Vzhledem k tomu, že vznik Československa a jeho osamostatněné měny spadá do období těsně po první světové válce, vybrali jsme symbolicky mince nejvýznamnějších států Ústředních mocností (Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko), mince států Dohody (Velká Británie, Francie, Rusko, Itálie, Spojené státy americké) a mince neutrálního Švýcarska.

Zlaté mince rakousko-uherské korunové měny zůstaly v Československu zákonnými penězi až do poloviny roku 1928, ale jako platidla se už od začátku první světové války fakticky neuplatňovaly. Československý stát za téměř tři čtvrtě století své existence vydával zlaté mince pouze jako mince obchodní, tedy bez nominální hodnoty a pevného poměru k zákonné měně, československé koruně. Právě tyto obchodní mince, československé dukáty zvané svatováclavské, završují ukázku hromadné zásoby zlatých mincí.

Mince států Ústředních mocností a mince států Dohody

Mince neutrálního Švýcarska a československé dukáty

V souvislosti se zavedením československého zlatého standardu, byť v jeho nejméně čisté podobě jako standardu zlaté devizy, měla být podle opatření Stálého výboru ze 7. listopadu 1929 o konečné úpravě československé měny vydána zlatá stokoruna zvaná hřivna. Mince, jejíž název vycházel ze středověkého předmincovního platidla a hmotnostní jednotky používané i na našem území, měla být mincí kurantní neboli s plnou platební silou, tedy být neomezeným platidlem pro všechny platby v československé měně. Hřivna měla být ražena ze zlata ryzosti 900/1000 o hrubé hmotnosti 4,9533 gramu, její ryzí hmotnost tedy odpovídala zlatému obsahu československé koruny 44,58 miligramu. Začátek její ražby resp. emise měl být určen vládním nařízením, k jeho vydání ani přípravě mince však v důsledku světové hospodářské krize nikdy nedošlo.

Pro cedulové banky měly zlaté mince jako součást devizových rezerv význam pouze v hodnotě obsaženého zlata, ale už od 19. století se projevovala stálá nebo alespoň občasná tendence vytřiďovat z nich exempláře s významně vyšší historickou, dokumentační a později i numismatickou hodnotou. To platilo zejména pro mince a medaile, které se do zásob zlata nedostávaly ve velkém množství přímo z výroby nebo z peněžního oběhu jako odvody platidel, ale jako povinné a dobrovolné výkupy, dary, konfiskáty, odúmrtě, příp. byly přímo pro ten účel nakupovány nebo směňovány. Vznikaly tak různě velké, různě pojaté a různě pojmenované soubory hodnot sbírkového charakteru, které trvale slouží jako historický, dokumentační, výstavní a osvětový materiál.

Historické mince samozřejmě doplňují i současné zlaté mince, jejichž vydávání zahájila Česká národní banka v roce 1995. Po téměř osmdesáti letech, od ukončení ražby posledních zlatých mincí Františka Josefa I., jde opět o mince s nominální hodnotou v zákonné měně, tedy českých korunách. Pochopitelně už nemají charakter platebního prostředku, ale sběratelské, upomínkové, příp. investiční hodnoty. Novelou zákona o České národní bance přešlo v roce 2018 na tuto instituci i právo emise obchodních mincí, českých dukátů. To umožňuje, při zachování emise zlatých pamětních mincí, také návrat k dukátům, jejichž tradici zahájili na našem území Lucemburkové. Setkáme se však s nimi nejdříve v příštím emisním období 2021-2025, o jehož obsahové náplni bude rozhodovat bankovní rada České národní banky již v tomto jubilejním roce 2019.

Několik zlatých mincí a medailí numismatického charakteru, které byly v minulosti vytříděny z hromadné zásoby do souborů hodnot nebo již přímo vznikaly jako mince sběratelské, představuje další vitrína. Návštěvníci zde mohou zhlédnout historické exponáty od mincí Keltů, kteří na našem území začali jako první používat mince, až po současné české zlaté mince. Vystavena je zde také jedna z prvních zlatých mincí českého státu, dukát Karla IV., dále zlaté mince panovníků rodu Habsburského a Habsbursko-Lotrinského a československé dukáty. Okrajovou, nikoliv však nezajímavou ukázkou raženého zlata, je také několik zlatých medailí a plaket.

Zlaté mince a medaile numismatického charakteru

Ukázky z vystavených mincí

Ukázky z vystavených mincí

Jaroslav Moravec

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.